Původně jsem se chtěl zaměřit obecně na množství argumentačních faulů, kterých jsme svědky v diskuzích posledních dvou týdnů. Začalo z toho vycházet nepovedené politologické cvičení. Čitelnější budou konkrétnější souvislosti.
Ano, hnutí ANO získalo nejvíc hlasů v posledních volbách do sněmovny, a to i s trestně stíhaným předsedou. Jeho zisk byl nižší než 50 %. Prezident pověřil předsedu tohoto hnutí, vybaveného nově poslaneckou imunitou, sestavením vlády, což se mu na druhý pokus podařilo a vznikla menšinová vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM. V průběhu těchto událostí předseda ANO o imunitu přišel. Tak máme doposud trestně stíhaného premiéra.
Argument, že premiér (trestně stíhaný) prošel testem voleb, pokládám za falešný. Je hezké, že ANO vyhrálo volby, to samo o sobě má ale nulový dopad na události, které se odehrály před nimi a které jsou předmětem hodnocení v právní a morální rovině. Spíše to vypovídá o citlivosti voličů ANO.
V pátek Sněmovna nevyslovila nedůvěru vládě. Několik dní před mimořádnou schůzí Sněmovny prezident vyjádřil svůj záměr opět pověřit Andreje Babiše sestavením vlády v případě vyslovení nedůvěry, což nesporně mohlo výsledek hlasování ovlivnit. Dotaženo do absurdity - i kdyby se našlo potřebných 120 hlasů k rozpuštění Sněmovny, nelze vyloučit že nejsilnějším subjektem po nových volbách by se stalo opět ANO s předsedou disponujícím obnovenou imunitou...
Nevyslovením nedůvěry neskončily diskuse ve veřejném prostoru a proběhly demonstrace za odstoupení premiéra. Tyto demonstrace jsou stoupenci stávající mocenské garnitury označeny za projev pohrdání výsledkem voleb a za projev neochoty opoziční menšiny podřídit se vládnoucí většině. Tyto postoje jsou nebezpečné. Demokracie totiž není skokový proces od voleb k volbám, ale je to proces spojitý a jeho neoddělitelnou součástí je každodenní možnost projevit občanský postoj. Hlubokým omylem je také předpoklad, že názory a postoje většiny jsou oprávněnější, protože jejich stoupenců je jako tak nějak víc. Opak je pravdou – počet stoupenců názoru s jejich oprávněností nesouvisí.
„Pravda se nesmí zaměňovat s názorem většiny“ - Jean Cocteau
Hnutí ANO je širokou platformou, která, obávám se, vykazuje nedemokratické znaky. Objektivně má krátkou historii a vymezuje se vůči tradičním (demokratickým) stranám. Samo ale postrádá svoje vlastní ideové vymezení, na jehož základě by bylo její působení odhadnutelné a které by pro něj bylo i zavazující. Dále u tohoto hnutí nejsou úplně zřejmé vnitřní demokratické mechanismy. Tyto dva faktory hnutí ANO umožňují úžasnou flexibilitu, a to jak ve smyslu obsazení pozic na ose od levicového po pravicový populismus, tak flexibilitu personální. Kolik významných tváří tohoto hnutí bylo a již není.
Z uvedených důvodů hnutí ANO má, i s ohledem na propracovaný politický marketing, schopnost oslovit voliče a má schopnost svůj volební úspěch prodat. Osobně jsem zaznamenal po volbách názory jeho voličů, že strany odmítající účast ve vládě se projevují jako sabotéři a znemožňují tak, aby bylo líp. Reprezentanti hnutí pak vykazují tendenci k redukci demokracie na povolební aritmetiku, přímou úměru a procenta. Opět ono - koho je tak nějak víc, tak má asi tak nějak víc pravdu.
Občanům je tak podsouván mýtus, že je sama o sobě všemocná a řeší vše. Opak je pravdou. Je křehká a čelí nejrůznějším tlakům. Každé volby s sebou nesou nebezpečí, že příští volby už nebudou nebo nebudou svobodné. Možné historické příklady představují německé parlamentní volby v první polovině 30. let nebo československé volby roku 1946 (příklad trochu pokulhává, protože svoboda těchto voleb byla už omezená). To je třeba mít na paměti.
Máme volbu. Buď hledejme korektní a logické argumenty, nebo neargumentujme vůbec a čerpejme informace z JEHO zpráv v TV Barrandov, i s výkladem.
