Demonstrace jsou i nejsou stejné

Maďarští demonstranti zvolili pro svoji nedělní akci povedené jméno, takže je jejich připomenutí vhodné tak i tak - vánočně i široce společensky. I v Maďarsku jde o právní stát a funkci veřejnoprávních institucí.

Původně jsem chtěl tento text uvést výčtem klíčových slov, abych ho zasadil do určitého kontextu. Vzdal jsem to, protože těch slov by bylo fakt hodně a také proto, že u čtenáře předpokládám jistou míru gramotnosti, díky které si souvislosti spatří sám.

"Veselé Vánoce, pane premiére", nazvali organizátoři setkání protivládních demonstrantů v Budapešti, které bylo vyvrcholením protestního víkendu, zcela jistě ne však jeho koncem. Zprvu mě napadlo, že se jedná o nákazu z Paříže, ale nevypadá to tak. Protestní akce žlutých vest vygradovaly až do opovrženíhodné násilné formy, což je dáno nabalováním dalších a dalších sociálních skupin na tu původní, která vyslovila jednoznačně ekonomické požadavky. V průběhu demonstrací se tato rozšířila na širší skupinu všech lidí, kteří se v podmínkách reformního úsilí prezidenta Macrona  vzdálili od společenského středu blíž k okraji. A není překvapující, že této situace zneužily protestní profíci z obou extrémních křídel francouzského politického spektra.

Maďarský případ zdá se být jiný, bližší naší společenské realitě. Maďaři dosud nekopírují násilné metody a i motivace je jiná. Protesty proti opatřením v oblasti pracovního práva (roční limit přesčasových hodin) a proti oslabení základů právního státu pokládám za naprosto legitimní občanský postoj. Vliv exekutivy na soudní moc je nepřijatelná. Právě spor o povahu právního státu, potažmo i o spor o povahu maďarské veřejnoprávní televize připomíná české společenské reálie. 

Není demonstrace jako demonstrace. Jedno společné přece jen najdeme, ani ty francouzské, ani ty maďarské neměly nebo nemají primárně  protiimigrační rámec. 

Za to hodnocení protestních akcí vládnoucí garniturou v Maďarsku i u nás je podobné. Maďarští demonstranti jsou Sorosovými loutkami, naše protivládní demonstranty řídí démoni z Bruselu skrze svoje bonzácké pomahače, kteří ještě ke všemu občas chodí do kavárny.