Kanadou na kole - 98.den - Vyrážím na vysněnou cestu..

.. směr Bonavista. A taky hlavně konečně odjíždím z dálnice. Peláším si to mezi ostrovy a ostrůvky, malou  cestou a ještě k tomu je nádherně. Cesta padá z dálnice směrem k oceánu a opět stoupá do smrtelných výšin, no nevadí mi to

Pavel Kadlíček

Otevřelo se přede mnou tolik krásy, že jsem měl pro malou chvíli pocit, že se mi chce brečet. Což je fakt… za to se nestydím. V uších mi zpívala Evička, kluci si to brblali na svoje nástroje… a kolem dokola bylo „rájově“. A to se teprve blížila vesnice Trinity, která mi měla splnit dávný sen – vidět vesnici z „konce světa“.. Bylo to nekonečných 90 km. Co benzínová pumpa či obchod – to zastávka. Nohy už odmítaly poslušnost, no já jim jako odměnu kupoval co deset kilometrů litr mléka a co dvacet kilometrů pepsi colu. Mléko na magnesium a colu na cukry – což se nohám možná líbilo, no mne ne, neboť jsem se po čtyřiceti kilometrech málem posral. A tu se v tom boji a šílenosti přede mnou zjevila vesnice Trinity. Nevím, jak popsat „nádherno až uhrančivo“… no bylo to přesně to, co jsem chtěl a na co jsem čekal. Ufotil bych se k smrti. Pohled na rybáře a jejich čluny, na vesnici z konce světa… to vše mne naplňovalo absolutním blahem.. A závěr se naprosto vydařil… Našel jsem totiž místo na spaní přímo na útesu nad vesnicí a požíral tak své rizoto s párečkem v té nejúchvatnější scenerii svého života. Za zády Trinity a před sebou nedozírný oceán s vycházejícím měsícem… No mohlo  být lépe? Mohlo, kdybych měl všechny své milovaném spacáku u sebe..

více info o cestě na www.canadabike.cz