Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

Bylo jasné, že krajina zůstane stejná a nuda se nezmění mávnutím kouzelného proutku. Jediným povyražením byla skála za Morro Chico, která prostě jen tak, zničehonic ležela jako pohozený obří balvan na pastvině. Vypadala úplně přesně.... no spíše skoro podobně... jako Uhuru, známá to skála v centrální Autralii. Taky je to kus šutru, který zničehonic jen tak leží uprostřed ničeho. Podle mého jde o šutry, které hodil nejvyšší stvořitel po někom, kdo ho pekelně naštval.. a trošku to přepísknul s velikosti. Vichr sice fičel, ovšem přišel pozdě, neboli ve chvíli, kdy se naše cesta začala točit k jihu. Využil jsem jej tedy jen na deset kilometrů a pak mi začal bušit do boku a pravého ucha. Pořád to bylo ale lepší, než do čenichu. Vytáhnul jsem osvědčený recept - čtečku Kindle a počal dočítat rozečtenou knížku. Na osmdesátém kilometrů jsem se dočetl, kdo je vrah a mohl tak konečně zvednout hlavu. S klidem jsem mohl pokračovat v četbě, neboť se nic nezměnilo. Nuda, nuda, nuda. Ze čtení mě vyrušily pouze ocelové skulptury, které jistý umělec zabetonoval někde na 180 kilometrů a moc si s tím nelámal asi hlavu, neboť šlo o prapodivnou směs pokroucených trubek. Pravděpodobně se někdo někde usnesl, že cesta z Natales do Arenas je nuda jako prase a že bude dobré švihnout do půl cesty nějaké oživení. Mohla to být hospoda, záchodky, odpočívadlo.... Ovšem ne, vymysleli ocelové trubky. Taky dobrý.

Do největšího města jižní Patagonie mi zbývalo 30km, když se cesta najednou zhoupla a já uviděl oceán. A ne ledajaký oceán, ale místo ke kterému se upíral můj mozek dva roky. Byla to Magallanesova úžina, která oddělovala pevninu od Ohňové země - cíle mé cesty. Byl to můj bod nejvyšší priority. Místo, přes které mě má dopravit loď z Punta Arenas do Ushuaii. Nebyl důvod spěchat a jet dál. Našel jsem místo na útesu s výhledem na oceán a postavil stan. Tahle úžina znamenala v dávných dobách pro námořníky exkluzivní zkratku, jak co nejrychleji obeplout Jižní Ameriku. Nejrychleji ovšem neznamenalo nejjednodušeji a z místního vichru a indiánů vstávaly námořníkům vlasy hrůzou na hlavě. Proto raději vzali lopaty a vykopali si Panamský průplav... Od té doby tu lodě tak moc nefrčí a bylo zbytečné, abych si vytahoval dalekohled. Raději jsem udělal večerní špagety a zíral do nekonečně modré nádhery. Usínal jsem s vůni oceánu a příbojem v uších... a taky vědomím, že cesta ze mně opět udělala prase číslo jedna, neboť umývat kastroly v oceánu a bez opláchnutí v nich klidně vysmahnout ještě kafe je na šibenici. A co, je to můj žaludek... doma čistotu doženu!

více foto zde

64. den - Ihned po probuzení..

.ustanovil jsem si dva dny volna. S výhledem na široširou Magallanesovu úžinu jsem sám sobě přitakal a vylízal dno od kelímku dulce de leche. Je strašlivá zima, tělo potřebuje krapet klidu, mám čas a stejně musím počkat na loď. A kde jinde tohle všechno přečkat, než v největším městě jižní Patagonie - Punta Arenas. V informacích mi poradili, že kemp ve městě není, ale ať zkusím hostel Independent, ten prý má malý dvorek a trpí se tam stanování. Dorazil jsem tedy na místo a zděsil se z prostoru pro stan. Bylo jediné volné místo a byl jsem varován, že do desíti minut bude klidně zabrané.... a tak jsem jej zabral já. Sice s hlavou ve psí boudě a nohama na studni, ale lepší než nic. Dva dny to nějak přečkám.

 

 

 

 

Nejdůležitější bylo zajít na náměstí a políbit palec indiána na soše nějakého arcivévody. Kdo totiž palec indiána políbí, zajisté se do Patagonie vrátí, jak praví legenda. Je jasné, že palec byl ožužlaný na cimpr campr ze všech stran a na mne zůstalo, abych to po všech slíznul... taky ze všech stran. Dal jsem věci do chorvatské čistírny, neboť jen tam mi rozuměli, když jsem jim předával smrduté prádlo se slovy - bůh stůj při vás. Usmáli se a šli přikoupit desinfekci. Zbytek dne jsem se jen coural po městě a přístavu a koštoval v civilních hadrech všechny pochutiny místního kraje.

To v pátek jsem sehnal šoféra, který mne odvezl okouknout tučňáky do zálivu Otway. Nebyla to největší kolonie, to bych musel jinam a asi bych se nedoplatil..., ale tihle mi stačili. Při pohledu na vichrem bičována a promrzlá zvířata jsem si uvědomil, jak je mi vlastně dobře. No počkám si do zítřka, až se mnou vyrazí loď směrem k Ohňové zemí. Jestliže vichr srazí teplotu k nule, obávám se, že tam dole na mne čeká Belzebub!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 27.2.2013 20:20 | karma článku: 15,16 | přečteno: 399x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 51. - 53.den

Vstával jsem časně .. a takzvaným "huhu" stylem, neboli - byl jsem značně vyhukaný. Po celý proces usínání jsem tělo přesvědčoval, že ráno vyrazíme brzy vstříc lodi... a při nočním čůrání proti vichru jsem o tom ujišťoval sám sebe. Huhu jsem tedy rychle vyrazil ze stanu a rychle zase zalezl. Venku se totiž ženili čerti. Teď pozor! To je takové pořekadlo ohledně špatného počasí. Nerad bych, aby si někdo.. třeba z Prahy.. myslel, že byla před mým stanem svatba a že jsem tím pádem strávil půl dne na veselce.

12.2.2013 v 20:31 | Karma: 16,47 | Přečteno: 636x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."