Kanadou na kole - 110. den - Nechci dát najevo..

..že jsem nervózní.. To rozhodně ne. Ale asi mi to moc nejde, neboť se Marie i Anthony permanentně usmívají.. Anthony mne naprosto konsternuje prohlašením u kávy: "volal sem na letiště, v kolik můžeme dorazit na check-in s kolem a říkali, že klidně 4 hodiny před odletem".

Pavel Kadlíček

Bylo to pro mne jako čtení z Koránu a já okamžitě vystřelil od stolu chystat se na odlet. No Tony ani nehnul brvou a pronesl: "stačí, když tam přijedeme necelou hodinu před odletem... důležité je pořadně se nasnidat, je pěkný den" .. Bóóóžéééé, moje  srdce pumpovalo na doraz a Tony má chuť snídat:-)..No uznale smekám. neboť Tony měl opět pravdu. Letište mělo naprosto rodinou atmosferu, Tony se s každým zdravil, já na každého usmíval.. váhu kola či brašen naprosto nikdo nezkoumal a navíc sem obdržel poplatek za kolo přímo směšné ceny. Zbývalo jen nechat věci očmuchat rentgenem... a to vám bylo milé. V oné familierní atmosféře se ten stroj pojednou zastavil a oba "čmuchalové" zbystřili! Vy máte v brašně bombu do vařiče?? Necháááápu!! No spíše cháááápu!! Jak mohli v tom bordelu poznat bombu od vařiče a zaroveň, jak sem mohl být tak blbej, že sem ji tam nabalil... Následovalo kompletní rozdělání a vybalení... Bóže, to jsou věci, co nesnaším. Všichni tak vidí ten můj bordel, moje staré ponožky.. šmarja pasta na zuby v botě, brýle zabalené ve slipech... fůůůůj.. kde je ta bombááááá! Bomba letí do koše a já mužu balit - snad naposled!

A pak už jen loučení. Loučení s Tonym a Marii-Claire. Stražní andělé. To nejkrásnější v závěru cesty. Neskuteční lidé. Já je fakt miluju... No všechno uvnitř hlavy se připravuje na odlet... všechno.. pětkrát na záchod před odletem, žvýkačky proti zvracení, stres a těšení v jednom... úúúúúúúúúúúúžžž....a než si člověk přehrál pár písniček v letadle a než sem z té výšky našel ty "své" cesty proběhlo hlášení, že budeme přistávat v Torontu.. A stejný scénář.. pětkrát na záchod (že by prostata?), poslední Tim Horton (jako suvenýr nakupuji dvakrát meaple pecan danish k pražskému pressu .. a opětovné "úúúúúúááááááááá..." a už to letí. Famozní je, že letadlo ze St. John´s se mnou smýkalo 4hodiny do Toronta, aby mi po startu z Toronta bylo oznámeno, že naše trasa bude nad St.John´s a Londýnem... Takže já coural čtyři hodiny tam a zase sem... zbytečné nafty - či na co to lítá.. stačilo, kdyby se pro mne stavili.. a mohl sem mít ještě poklidnou večeři v St.John´s. No oni vědí... já jim do toho kafrat nebudu.. A pak už jen pokus o spánek... a přivítal mne deštivý Frankfurt. Opětovná kontrola zavazadel, která mne přivedla k infarktu, neboť sem si jako poctivý pitomec po celou cestu Toronto - Frankfurt vyptával od letušek piva. Až sem musel působit jako dementní alkoholik na výletě. Celé letadlo spalo, jen já měl vždycky ruku nahoře a žadonil "pivo prosím". Nebylo to lecjaké pivo. Byl to Heineken, zadarmo a jako suvenýr byl nedocenitelný. A s těmito Heinekeny sem napochodoval na kontrolní stanoviště... a s pocitem koně po pardubické je předal na kontrolním stanovišti kontrolnímu orgánu. Všechna piva byla hozena do popelnice... a já jen pronesl "je to Heineken, vezměte si je domů".. no německý oficír suše prohlásil "chápu váš smutek, no předpis je předpis...". Sakra, já chápu předpis na bomby, nože, vývrtky... no tohle byl Heineken!! Tohle teroristům podle mně nikdy nedošlo, že díky jejich blbosti si nemůžou po nějakém atentátu ani přivézt domů ze dvě piva.. Poslední start... letadlo krouží nad Berounkou..., vidím že políčka jsou řádně obdělána, sluníčko svití, dálnice na Lovosice je ucpaná.... srdíčko bouchááááá.... popadám brašny... netrpělivě očekávám alespoň zbytky mého kola.... přicházejí první gratulační zprávy... a já tlačím to "vozíkové monstrum" k východu... a je to tady!! .... Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí... jsou tu všichni nejmilejší.... jupíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí........... Jsem doma... děkuju můj bože..... děkuju

 

 

Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 16.9.2010 20:37 | karma článku: 11,09 | přečteno: 1016x

Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 690x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 400x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 784x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 575x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 531x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

14. dubna 2025  8:27,  aktualizováno  9:06

Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...

Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident

15. dubna 2025  8:30,  aktualizováno  16:35

Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...

Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony

11. dubna 2025  18:12

Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...

Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu

14. dubna 2025

Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...

Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty

15. dubna 2025  14:06

Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...

KOMENTÁŘ: Smrt na Velikonoce. Proč Rusko o svátcích s oblibou zabíjí civilisty

18. dubna 2025

Premium Šestatřicet mrtvých si vyžádal raketový útok na Sumy a Ukrajina řeší, proč se v té době ve městě...

Neznámý útěk z ČSSR. Vietnamec prchal přes železnou oponu hned dvakrát

18. dubna 2025

Premium Z Československa uprchl přes železnou oponu občan Severního Vietnamu. Když v létě 1969 odvysílalo...

Test řeckých jogurtů: Tučné i plné bílkovin. Který je ale nejlepší?

18. dubna 2025

Premium Jako superpotravina se dnes označuje kdeco. Přitom jogurtu – zvlášť originálnímu řeckému, který je...

Druhá série The Last of Us je úspěšnější než jednička. Sledujte s iDNES Premium

18. dubna 2025

Druhá řada populárního seriálu HBO právě odstartovala a na streamovací platformě Max sklízí velký...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 727x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."