Jižní Amerikou na kole - 26.den - Budík na šestou ..
Na lyžařských kurzech jsem omdléval jen ze smradu z nafty a odéru staré karosy a nejdelší cesta, co jsem busem absolvoval, byla do Paříže..., zpět jsem jel raději stopem, neboť mi došla odvaha a igelitové sáčky. No a teď tohle. 22 hodin přejezdu většiny pouště Atacama. No nic, zbalil jsem všechny věci zabalené tak, aby se v autobuse vyjímaly, posilnil se snídani tak, abych zvracel co nejtišeji, čili jsem se napil vody a hodinu před plánovaným odjezdem autobusu vyrazil na terminál do města Calama.
Město teprve vstávalo a špaček s popelářem vítali nový den, když jsem míjel autobus s nápisem Tur Bus. Jen se tak mihnul, všimnul jsem si rozesmáté posádky a moje srdce počalo bouchat nepravidelně. Na terminál jsem přiletěl za tři minuty, opřel kolo a čuměl do zcela prázdné čekárny. Děvčata za přepážkou měla ze mě mírné oživení, než se jedna odhodlala pro otázku "na co čekáte"? Byla to absolutně blbá otázka, neboť to byla ta sama slečna, která mi den předtím lístek do Santiaga prodávala a opisovala kružnice vzduchem z toho, že si chci vzít do autobusu kolo. "Čekám na autobus do Santiaga" .. "ale ten již odjel".. "Jak odjel? Vždyť jede v osm!" "To ano, ale je čtvrt na devět".. a ukázala mi hodiny na mobilu!
Svět se zastavil, srdce mi přestalo bouchat, sonda Galileo v kosmu přestala vysílat a v nedalekém lomu na měď, narazili na hlínu. Nic, pusté nic, jen funění psa na podlaze. Dva dny čekání v prdeli jen kvůli tomu, že sem nevěděl o přetočení ručičky o hodinu dopředu. Sám sebe jsem nepoznával! Chodil sem zleva doprava a pořád křičel "no!no!" ...a vrazivši hlavu do štěrbiny ve skle přepážky zvolal jsem "pór favor, help me please!!". Tohle spojení zoufalství a mezinárodního dialektu muselo zabodovat, neboť děvčata zvedla telefon a telefonovala jako na mistrovství světa v první pomoci. Obvolala snad deset společnosti a jediné co sem z hovorů pochytil bylo: loco, una hora, bycicleta, bolivia a smích. Shrnuto a podtrženo: Máme tu blba, co si od Bolívie nepřetočil hodinky, dva dny tu courá po městě se špatným časem a pak si přijde na autobus a brečí.... Juane, vezmi ho k sobě do autobusu... No a světě div se, nějaký Juan mě fakt vzal za šest hodin poté.
Děvčata dostala každá po čokoládě, Juana jsem objal, Juan objal kolo s tím, že to se do kufru autobusu nevleze, ale když viděl můj výraz - zavřel raději hubu a kolo tam nacpal. Já tak mohl s pocitem uvolnění zabrat své místo v prvním patře a připravit se na blití. Luxus chilských a vůbec jihoamerických autobusů na dlouhé vzdálenosti je ovšem tak prvotřídní, že zabodnul jsem sluchátka do ovládacího panelu, pustil si film, kde si navzájem řezali hlavy, srkal café a přes černé brýle pomrkával do setmění na všudy přítomnou Atacamu za oknem. Ten pohled byl skličující a děsivý. Písek a kamení, duny, prach a broky, kam až oko dohlédlo. Bez vesnic, vody a jídla. Sem tam jako zpestření stovky křížů kolem cesty jako upomínky na usnuvší řidiče, které ukolíbala absence zelené barvy a nuda prostředí. Byl jsem šťastný, že nechal jsem se přesvědčit a absolvoval tenhle přejezd autobusem, tak jako většina dálkových cyklistů. Tímhle jsem si trošku nadběhnul i s ručičkama dozadu....a vo tom to je!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 30.den - Cesta mne zavedla do La Aracuanie
..do oblasti jezer, ledem pokrytých sopek a neprostupných lesů. Dojel jsem do oblasti, kde stále žijí mapučové, neboli dvacátá osmá generace chilských indiánů. Nelezou po stromech, ani nedokáží zabít placatým kamenem lamu na dvěstě metrů - což je přinejmenším zklamání. Ale byl jsem na to připravený z Kanady. Indián dnes prostě chodí v teplácích s fajkou a má v kapse i-phone. Pokrok nezastavíš a indiána nedohoníš.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Zážitky jsou důležité..
..stejně jako prožitky. Ale historky,.... historky, to je panečku věc. To je síla! Bez historek není výlet výletem. Bez historek se nedá jít ani na pivo, protože to by jste na sebe jen koukali... a pak by si někdo raději nějakou historku vymyslel. Než takhle čumět na druhou hubu. Já mám historek z cestovního sáčku na rozdávání, ale když já nevím.... fakt je to spíš k pivu, neboť bez gestikulací a máchání rukama.., no nevím. Ale když ono to patří k Santiagu a v tomhle historiegrafu nám to jde tak nějak popořadě a po dnech.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Je nesmírně těžké posoudit..
.. Santiago de Chile, neboť já zůstal ohromen, v úžasu, fascinován a s hubou dokořán. Doslova jsem si chrochtal, jako ryba ve vodě - což je slovní spojení na dvě facky. Já posuzoval zvuk města jako někdo, kdo se přiřítil z pekelné sloje a cvrkot města ve mně vyvolával stav blaženosti. Místní nad moji glorifikací města nechápavě kroutili hlavou a v rámci vnitřní předpojatosti líčili surové zážitky městské aglomerace, ťukajíce mi na čelo. Prd, prd, prd! Já prostě objevil svoji Paříž v Jižní americe.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -25.den - Celý jeden den čekání na autobus..
.. to máte 24 hodin. To máte času, že nevíte co s ním. Tedy, normálně by jste věděli, ale když jste v noře, jako je Calama, tak koulíte očima.... protože i tak se dá zabít čas. Já chtěl tento prostoj využít k návštěvě již zmíněné Chuquicamaty, neboli největšího povrchového dolu na světě. Dlouho jsem se rozmýšlel, neboť jde o díru v zemi ... a neznám moc lidí, kteří by si zaplatili za čumendu "do díry". Naštěstí je prý společnost díru vlastnicí - Codelco group - slušně vychovaná a oproti jiným vlastníkům děr, např. Macocha group - požaduje pouze dobrovolné čučovné.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -24.den - San Pedro jsem opouštěl fakt nerad
..přítomnost turistů ze všech koutů světa - tedy z Německa, byla mile milá. Bylo s kým splknout a od koho si půjčovat lžičku, popřípadě solničku.... a nevracet. V kempu jsem ovšem zůstal dnes ráno sám a jediný a tak nezbývalo, než roztáhnout křídla. Udělal jsem poslední mohutný nákup na cestu, neboli koupil jsem dva tuňáky v konzervě a párky a přefiltroval galon vody na cestu. Příruční filtrace vody mi šetří peníze až neskutečným způsobem. Kdybych měl platit za každou petku z obchodu, ktera je mnohdy drazší než pivo,.... jezdil bych raději na to pivo. Sice bych se po cestě motal, ale zase bych se všemu smál..... I dnešku, neboli dnešní cestě.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Prodej byt 1+kk, 20m2, Brno, Brno-Líšeň, Líšeň
Jedovnická, Brno - Líšeň
2 490 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x