Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Je nesmírně těžké posoudit..

.. Santiago de Chile, neboť já zůstal ohromen, v úžasu, fascinován a s hubou dokořán. Doslova jsem si chrochtal, jako ryba ve vodě - což je slovní spojení na dvě facky. Já posuzoval zvuk města jako někdo, kdo se přiřítil z pekelné sloje a cvrkot města ve mně vyvolával stav blaženosti. Místní nad moji glorifikací města nechápavě kroutili hlavou a v rámci vnitřní předpojatosti líčili surové zážitky městské aglomerace, ťukajíce mi na čelo. Prd, prd, prd! Já prostě objevil svoji Paříž v Jižní americe.

Možná tomu pomohlo místo pobytu, neboť hostel na adrese Vicuňa Mackenna stál přímo v jámě lvové a v recepci mu šéfovala typický krásná češka Markéta, se kterou jsem měl ubytování dohodnuté již týden. Zbaven nákladu a zodpovědnosti, mohl jsem vyrazit do víru velkoměsta, které je svoji polohou předurčeno k tomu, aby příchozivší dělali:"jééé". Já vím, že "jééé" se dá dělat kdekoliv. I v Přerově se dá dělat "jééé". Ale nechci sem psát sprosťárny, neboť tohle je prostor pro Santiago.

Náměšti Plaza del Armas jako středobod všeho mi učarovalo otevřeností. Každý si tu prostě něco otevřel. Někdo pivo, někdo víno, někdo knihu, další srdce... Náměstí pulsovalo, křesťanské sdružení složené kupodivu ze samých chlapů zpívalo a hrálo nějaký silně falešný song o svobodě a většina se dostávala do transu máváním bible nad hlavou. Já si tedy myslím, že se mácháním bible nad hlavou snažili udržet spíše rovnováhu poté, co se srdečně otevřeli..... a požili. Náměstí vévodila hra v šachy. Pravděpodobně každodenní, což působilo světácky. Tvořili se desítky hloučků, všichni dumali, radili, král lítal zleva doprava, kůň byl chvíli na D6 a pak odcválal do tmy, hráči křičeli na notorické poradce "Držte hubu... potřebují klid", zatímco nohu stolu počural pes. Vše jak má být ve skoro pětimiliónovém městě.

Prošel jsem obchodní zónu, kde se mě předem ptali, zda-li je něco, co jsem ještě v životě neviděl- aby mi to v zápětí chtěli prodat. Nevynechal jsem ani jednu z bizardností města - Café con piernas, neboli Kavárnu s nohama. Jde o síť kaváren v centru, kde se nesedí, nýbrž stojí a obsluha má povinnost chodit co nejvýstředněji oblečena. Samosebou, že jde o dámskou obsluhu, neboť chlap v tangách servírující mi café je po jízdě autobusem moje druhá noční můra! Prostě, kavárna s nohama je absolutní bizzar, kde by mě zajímalo, nakolik mají ti starší páprdové rádi café a nakolik se chodí jen čučet na pomyslný ráj. Podle mě musí každý třetí chlap v Santiagu umřít na infarkt,... a to z přemíry kávy a z čumění.

Zabrouzdal jsem do místních parku a na vyhlídkovou horu Cerro Saň Cristóbal, kde na mne čekala Panna Maria a papež Jan Pavel ll - samozřejmě ve formě sochy, to dá rozum. Šokoval mě počet líbajících se lidí. Nikdy, opravdu nikdy sem neviděl tolik lidí se líbat jako při návštěvě Santiaga. Ani na zábavě v Kokorách v létě 1999,.. a to byla nějaká zábava, panečku! Prostě všichni tady prožívají to teplo, klid a ruch velkoměsta ve svém vlastním světě..... kromě mě, uff! Nechtějte po mně, abych se rozepisoval o jídle, kavárnách, zahrádkách a předzahrádkách, o radosti z nových chutí a blaženosti "být při tom". Tohle město je prostě megapole hospod a barů a některé čtvrti byly problematické i pro jízdu na kole. Jak z důvodů pulzujícího davu hledajícího tu pravou nalejvárnu či gurmánskou svatyni, tak z důvodů přemíry vůní, které mi doslova cukaly s řídítky. Nedivil bych se, kdybych měl z důvodů vůně z jídla ohnutý ráfek na kole. Vše bylo dotaženo k takové dokonalosti, že bankomaty jsou dokonce přímo v restauracích, což občas nutí vaší peněženku tancovat na stole. Jestliže je v Santiagu pět miliónů lidí, pak bankomatů je přinejmenším stejně. Každý v Santiagu má prostě právo na svůj bankomat.

A taky se tu hodně protestuje. Skoro na každém rohu se proti něčemu protestuje. Ale tak příjemně a s mírou. Vezmou se kytary, bubínky, zapnou se kamery aby byl důkaz vzpoury - po vzoru fundamenatalistu - a jde se na věc, neboli jde se zpívat. Je fajn, že sotva se dozpívalo, neboli sotva se ukončil protest, hned se přešlo na líbání,.... čímž já mohl odejít. Jako momentální single jsem prostě špatný typ na protesty. Jediným protestem, kvůli kterému bych si já stoupnul na roh by byl ten "proti pečivu na váhu". Zde se totiž pečivo váží, takže pokud vystojíte frontu u pokladny a mrsknete na pás čtyři housky, tak vás mrsknou zpátky k váze a absolvujete vše znovu. Což samozřejmě po pětadvacáté nebaví. Ale člověk si zvykne. Mohl bych psát hodiny o tomhle městě, ale je to zbytečné. Tohle je lepší vidět na vlastní oči, neboť je málo měst, kde vidíte zasněžené hory z centra města. Samozřejmě ve švýcarském Svatém Mořici je výhled stejný. Ale když se budou v Mořici pářit dva psi na ulici - zastaví kvůli pohoršení dopravu. To v Santiagu se za veřejný výkon psům tleská a ještě se jim pohodí kus chleba - samozřejmě zvaženého. A tomuhle stylu zase tleskám já. Takže Alíku, Asto..... do tohó!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 16.1.2013 10:29 | karma článku: 11,80 | přečteno: 615x

Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 690x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 400x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 784x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 575x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 531x | Diskuse | Cestování

Nejčtenější

Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje

20. dubna 2025  8:48,  aktualizováno  13:55

Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...

Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií

21. dubna 2025  18:19

Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...

Dan Bárta si traumaticky poškodil sluch, J.A.R. přesouvají vyprodané koncerty v Lucerně

16. dubna 2025  19:27

Populární kapela J.A.R. musela přesunout na jiný termín dva vyprodané koncerty v Lucerna Music Baru...

Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec

18. dubna 2025  9:30,  aktualizováno  19.4 7:18

Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...

Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let

21. dubna 2025,  aktualizováno  12:07

Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...

Menší motivace hlásit nákazu v chovu? Stát značně snižuje náhrady za ušlý zisk

24. dubna 2025

Premium Pokud se do chovu zvířat dostane ptačí chřipka nebo třeba salmonelóza nebo jiná na člověka přenosná...

Vojačky USA už nesmějí mít lehčí fyzické testy než vojáci. Kdo dvakrát neprojde, letí

24. dubna 2025

Premium Skoro je záhadou, že kvůli tomu feministky a bojovnice za práva žen ještě nezahájily protestní...

Jak zemřel vrah českého vojáka. A proč teď čtveřici z elitních jednotek hrozí doživotí

24. dubna 2025

Premium Byl říjen 2018 a afghánský voják Vahidulláh Chán z ničeho nic začal na vojenské základně Šindand v...

Ukrajina trvá na příměří před rozhovory o míru. Zelenskyj chválí schůzku v Londýně

23. dubna 2025  23:02

Pět klíčových zemí - Ukrajina, USA, Velká Británie, Francie a Německo - jednalo v Londýně ohledně...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 727x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.