Jižní Amerikou na kole - 16. den - Odjezd byl hlášen na osmou..
Louisova rodina vlastnící malý obchod, nakládala dodávku pitím a domácím jídlem, které jela prodávat do vedlejší vesnice na fotbalový turnaj. Dle slibu přihodili na korbu moje kolo a jelo se. Po cestě mi vysvětlili, že pokud je období dešťů, tak se na tři měsíce přeruší práce a proto je čas na dovolenou, nebo fotbal ve všední den. Díky období dešťů nikdo nevyužívá ani onu katastrofální silnici směr Chile, ale jezdí se jinudy. Vynikající se to dozvědět v půli cesty! Rodina mne vysadila na křižovatce a naposled zamávala.... a pro mne to začalo nanovo. Do hodiny sem byl pětkrát na zemí, když kolo zůstalo zabořené v písku. Křičel sem " proklínám vás, kurvy bolivijský", ale nic... jen šumění větru.
Ukrajoval sem kilometr po kilometrů k vesnici Saň Juan, kde měla být poslední civilizace a možnost nákupu. Připlazil sem se do vesnice po poledni, zrovna ve chvíli, kdy začal výkop místního fotbalu. Úžasné, prostě úžasné! Sednul sem mezi mezi místní, nechal si připravit klobásku, koupil colu a nechal si vysvětlit, že místní jsou žlutí, tudíž tleskám špatně. Připadal jsem si jako doma, tedy až na to, že všichni okolosedici měli v rukou sáčky s kokovým listím a valili to do sebe hlava, nehlava... Ale zase nikdo do sebe nevalil pivo, kupodivu!
Můj odjezd směr Chiquana vzbudil u okolních údiv. Cesta k této poslední bolivijské výspě je prý extrémně špatná a vesnice samotná již neexistuje, pouze vojenská posádka. Zkusil jsem se ještě zeptat v šatně hráčů, jestli někdo nejede alespoň kousek na Chiguanu, ale vzbudil jsem pouze smích. Jediný, kdo by tím směrem jel, jsou prý pašeráci drog, neboť jde o pašeráckou stezku... a ti místo v autě nemají, neboť jsou až po střechu.... ve zboží i v průseru. Obrnil jsem se tedy trpělivosti a žrádlem a rozjel poslední tango na silnici smrti. Do tři hodin to tak nějak šlo, ale pak se probudil klasický protivítr ostrý jako kudla a už to jelo. Ukusoval sem to po metrech. Skákal jako koza na trampolíně a brečel nad vlastním osudem. Ke své největší hrůze sem zjistil, že se tím drncáním rozhodila elektronika fotoaparátu a ten se poroučel do věcných lovišť. To byla rána pod pás. Kdybych mohl křičet až k prezidentu Moralesovi za stav cesty, tak ječím jako o život.
Nezbylo, než pokračovat dál a fotit tabletem. Jako debil! Zastavit, vyndat z obalu, nastartovat, počkat, vyfotit, vypnout, schovat, zadělat brašny.... ujet kilometr, zastavit..... atd. To jsem mohl klidně vést plátno a vše co vidím malovat. Časově by to vyšlo na stejno! Bylo již sedm večer a Chiguana nikde. Naprosté liduprázdno, vichr, hory a písek. Navigace mi ukazovala, že sem Chiguanu minul o sedm kilometrů, ale nechápal sem jak. Vylezl sem tedy na menší kopec, vzal dalekohled a ejhle. Přes rozbahněný salár stalo ode mne v dálce torzo vesnice. Vítr mi poprvé za celou cestu bušil do zad a já to valil bahnem hlava nehlava směr nocleh. Chodil sem rozpadlou vesnici sem a tam, nikde ani noha, zkusil jsem nakouknout do vojenské posádky... jen betonové chatrče bez oken, vítr svištěl, slunce zapadalo, hororová scéna.. Najednou sem uslyšel hlasy z jednoho betonového bunkru. Oddělal sem igelit, co tam byl místo okna a uviděl kluky, jak něco vaří. Pozdravil sem a zeptal se na nocleh. Nastalo absolutní zděšení, nechali vseho a zmizeli. V tu chvíli sem pocítil asi největší strach na cestě. Varování místních o pašerácké stezce se mi nalouplo do hlavy a vše ještě umocnily otevřené dveře, ve kterých stal borec tázající se co potřebuju.
Byl v civilu a měl úplně červené oči. Natlačil mi kolo dovnitř a posadil mne na lavici. Snažil sem se jakkoliv zjistit, jestli je to vojsko nebo ne. Po nějaké chvíli klábosení přistála přede mnou melta a kolínka s masem z lamy a já se uklidnil. Dostál jsem zubožený pokoj se zuboženou matrací, ovšem kluci spali ještě v horších podmínkách. Vše živila jedna autobaterie, žádný záchod, sprcha... jen venku u kolejí rezavá nádrž na vodu. Tak či tak, mužů jen opět sklopit hlavu nad odhodláním vojska, chránit hranice jako smrdutý hrdina. Třikrát hurá!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 30.den - Cesta mne zavedla do La Aracuanie
..do oblasti jezer, ledem pokrytých sopek a neprostupných lesů. Dojel jsem do oblasti, kde stále žijí mapučové, neboli dvacátá osmá generace chilských indiánů. Nelezou po stromech, ani nedokáží zabít placatým kamenem lamu na dvěstě metrů - což je přinejmenším zklamání. Ale byl jsem na to připravený z Kanady. Indián dnes prostě chodí v teplácích s fajkou a má v kapse i-phone. Pokrok nezastavíš a indiána nedohoníš.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Zážitky jsou důležité..
..stejně jako prožitky. Ale historky,.... historky, to je panečku věc. To je síla! Bez historek není výlet výletem. Bez historek se nedá jít ani na pivo, protože to by jste na sebe jen koukali... a pak by si někdo raději nějakou historku vymyslel. Než takhle čumět na druhou hubu. Já mám historek z cestovního sáčku na rozdávání, ale když já nevím.... fakt je to spíš k pivu, neboť bez gestikulací a máchání rukama.., no nevím. Ale když ono to patří k Santiagu a v tomhle historiegrafu nám to jde tak nějak popořadě a po dnech.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Je nesmírně těžké posoudit..
.. Santiago de Chile, neboť já zůstal ohromen, v úžasu, fascinován a s hubou dokořán. Doslova jsem si chrochtal, jako ryba ve vodě - což je slovní spojení na dvě facky. Já posuzoval zvuk města jako někdo, kdo se přiřítil z pekelné sloje a cvrkot města ve mně vyvolával stav blaženosti. Místní nad moji glorifikací města nechápavě kroutili hlavou a v rámci vnitřní předpojatosti líčili surové zážitky městské aglomerace, ťukajíce mi na čelo. Prd, prd, prd! Já prostě objevil svoji Paříž v Jižní americe.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 26.den - Budík na šestou ..
.. a míchaná vajíčka na tři bulky. Tak zněl základní povel pro moji pravou mozkovou hemisféru, neboť ta levá se zabývala předodjezdovým stresem a plašením. Ono to totiž není jen tak, usednout v cizí zemí do autobusu, pochopit taktiku nastupování a vystupování a hlavně - přečkat v něm 22hodin a ještě s kolem! Moje levá mozková hemisféra si totiž dobře pamatuje, že na základní škole se mi říkalo "blujan" při každém školním výletu absolvovaném v autobuse.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -25.den - Celý jeden den čekání na autobus..
.. to máte 24 hodin. To máte času, že nevíte co s ním. Tedy, normálně by jste věděli, ale když jste v noře, jako je Calama, tak koulíte očima.... protože i tak se dá zabít čas. Já chtěl tento prostoj využít k návštěvě již zmíněné Chuquicamaty, neboli největšího povrchového dolu na světě. Dlouho jsem se rozmýšlel, neboť jde o díru v zemi ... a neznám moc lidí, kteří by si zaplatili za čumendu "do díry". Naštěstí je prý společnost díru vlastnicí - Codelco group - slušně vychovaná a oproti jiným vlastníkům děr, např. Macocha group - požaduje pouze dobrovolné čučovné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x