Pečené koblihy

Čím začít? Určitě pozváním - pozváním na můj nově otevřený foodblog, který by chtěl být příjemným zátiším, útočištěm v okolní mizérii.

Pečené koblihyJaroslava Kadlasová

Jedním z nejspolehlivějších antistresorů je dobré jídlo, doma s láskou připravené. V době končícího masopustního období k němu patří krom masitých pokrmů i smažené pečivo. Jenže jeho nadměrné pojídání není považováno za právě zdraví prospěšné, proto tady připomínám recept na koblihy, pečené v troubě.

S kynutým těstem mám hlavní potíž v nalezení dostatku času vcelku, na tyhle kobližky jsem ho potřebovala přesně dvě hodiny. Sice se dá udělat něco i mezi kynutím, ale v devět večer bych s tím nezačínala :) Třeba strčit nějaké maso do kastrólu v tuhle dobu ještě stačím.
Recept 500 g hladké mouky, 250 ml mléka, 1 žloutek, 40 g cukru, 50 g másla, špetku soli, půl lžičky vanilkové esence (1 vanilkový cukr), 1 droždí (42 g) jsem si upravila tak, že jsem do mísy robotu nasypala mouku a cukr, nadrobila kostku droždí, přidala dva žloutky a půl lžičky soli. Mléko jsem trochu ohřála i s máslem a nalila do mísy, zapnula a za necelou minutu bylo těsto krásně jemné a propracované, nelepilo se.

Dala jsem ho kynout a šla hledat nějaké marmelády. Chtěla jsem využít taky pár načatých, tak jsem udělala směs, kterou jsem plánovala osvěžit rumem, leč marmelády byly až moc řídké.
Za hodinu těsto vykynulo a nastal čas ho vyválet a vykrájet hrnkem.
Tip: Po vykrájení najednou odstraníme zbytky těsta jako krajku.

Pak zbývalo jen naplnit je marmeládovou směsí a pěkně kolečka přitiskat k sobě, což byla pro mě nejméně příjemná práce. Ač jsem si na tom dala docela záležet, během kynutí se mi koblihy částečně rozlepily a musela jsem to opravovat, a to přes vytékající marmeládu nejde právě dobře, proto zdůrazňuju - těsto se k sobě musí opravdu důkladně zmáčknout, aby šev nebyl skoro vidět, teprve pak drží! Dělám ho tak zřídka, že vždy mezitím zapomenu, jak to je důležité... Koblihy jsem nechala ještě skoro půl hodinky kynout.
Po 15 minutách jsem si zapnula troubu na obvyklých 180 stupňů a v rozehřáté koblihy upekla dozlatova. Jsou to vlastně buchty-sólistky, ani závěrečné potření rozpuštěným máslem s rumem je chuťově neposune více ke koblihám, i když bych ho rozhodně nevynechávala. Smažená chuť je přece jen jiná. Myslím, že milovníka koblih jimi neošálíte.
Koblihy pečené v troubě se patří pěkně navrch pocukrovat - chutnají dobře, jako lepší buchty. A vypadají možná o něco elegantněji. Z toho důvodu bych je před buchtami upřednostnila. Stačí je udělat menší než třetinkovým hrnkem. Měla jsem jich necelé dva plechy.
K popovídání u kafe a čaje se hodí výborně, s kupovaným kynutým pečivem se nedá srovnávat. Jen je třeba najít trochu toho času.