Podzimní vaření od polévek po moučník

Nevíte, co zase vařit? Nabízím inspiraci ze své každodenní kuchyně. Nic komplikovaného, žádné zvláštní suroviny, přesto i něco méně tradičního. Jdete do toho - vyzkoušíte?

Podzim v kuchyni je báječný. Spousta možností, že jeden, neví, co dřív. Ani na sepisování nemám moc času. Začněme polévkami, můžu jich nabídnout až neobvykle mnoho - do konce článku jich napočítáte pět.

Pro tradicionalisty nabízím polévku z čerstvého zelí. Nic na tom není - do hrnce s vodou (a taky kmínem, solí, bokovým listem, celým pepřem a novým kořením) jsem dala vařit brambory a jednu celou cibuli, posléze přihodila pokrájené zelené zelí a vařila. Když bylo skoro měkké, přidávala jsem mletou červenou papriku a kousek chilli papričky, kolečka klobásy a ocet. Zahustila jsem smetanou (30%), bez mouky - nemám ráda "kejdu". Můžete ale také přidat instantní jíšku nebo ve vodě či smetaně rozmíchaných pár lžic mouky, ta se ale má provařit aspoň 20 minut. Po proležení je polévka stále lepší, vyplatí se jí uvařit více.

Na polévku výborně využijete i přezrálou cuketu: v tom případě oloupejte slupku a z podélně přepůlené cukety vydlabejte semínka. Pokrájenou dužinu jsem orestovala na cibulce, přidala sůl a pepř a podusila doměkka, pak přilila trochu vody a vše rozmixovala, přidala bujón (nebo vývar), vodou naředila na polévkovou konzistenci. Zdála se mi skvělá tak, ale můžete přidat i hrsť nastrouhané nivy. Stačí dochutit česnekem, pepřem a cuketovou polévku podávat třeba s krutony.

Další polévkou by byla květáková, ale na tu mi nyní nezbyl materiál. Musela jsem totiž upéci květákovky, na které letos ještě nepřišla řada, tak jsem použila celý květák. Aby byly placky dobré, dávám květák syrový a ještě je zahustím spíše strouhankou, než moukou. Jsou pak nadýchanější.Ovšem podzim nemůže být bez dýní. Krom polévky jsem vařila stále nedostižnou dýňovou omáčku, ač je vlastně hrozně jednoduchá. Nejprve opeču a doměkka udusím maso, nejlépe krůtí nebo kuřecí, během té doby k němu přidám syrové kostky dýně. Když změknou, kousky masa vytáhnu a zbytek rozmixuju, ochutím česnekem, pepřem, smetanou, případně dalšími bylinami a je to. Tentokrát jsem udělala k nedělnímu obědu krůtí steak.Rychlé těstoviny k všednodennímu obědu jsem připravila z kuřete-horních stehen, opečených a obraných. Do výpeku jsem přidala hodně naťové cibulky, smetanu a nastrouhanou nivu, a to bylo vše.Zatím ještě vybírám lehčí masa, tak došlo i na králíka. Rozporcovala jsem ho a a z předku a odřezků ještě uvařila trochu polévky, škoda že neměl hlavu. Leč stačilo to na takové 3-4 porce vývaru.Králík se pekl s cibulkou, slaninou, česnekem a hořčicí, podlitý trochou vína. Cibulka a víno se uplatnily i v risottu s parmezánem, které z králíka udělalo lehké a luxusně vypadající (prý i chutnající) jídlo. No a zbytek vína se k němu snadno dopije.Z dýně jsem vyzkoušela náplň do křehkého dýňového koláče podle jakéhosi amerického receptu s dlouhým názvem. Do náplně na jednu kulatou formu jsem dala 1 hrnek pyré, 1 vejce, 1 tučný tvaroh, hnědý cukr dle chuti a dýňové koření, celkem asi 2 lžičky (skořice, hřebíček, muškátový oříšek, nové koření, zázvor), trochu vanilkové esence a pekla, až okraje těsta byly upečené a povrch náplně pevný, záleží na tom, jak moc mokrou tu náplň máte. Když budete vařit dýni ve vodě, před mixováním ji slijte, použijete ji pak třeba do polévky, ale k pečení ne. Těsto můžete použít klasické křehké asi z 250 g mouky, půlky másla, špetky soli a 3-4 lžic vody, případně tvarohové nebo cukrářské. Koláč se může podávat se šlehačkou nebo zakysankou apod., klíčové je okořenění náplně. Tvaroh by z ní neměl chuťově vyčnívat, spíš dodá konzistenci a lehce srazí případnou mdlou pachuť.Pro osvěžení se dá zařadit i jogurt, vylepšený čerstvým sladkým mangem a energetizujícími chia semínky. Má se jíst spíše dopoledne, jinak prý nebudete ani v noci spát...u sebe jsem to však nepozorovala, žádný mimořádný příval energie jsem nezaznamenala, ale každý je na ně vnímavý jinak.Času se mi pořád nedostává. Více čtení o mém vaření najdete v Cukru na nitku a Zatraceném kyselu, kde krom receptů vyprávím, kde a jak jsem co kolem vaření a domácnosti pochytila, a trochu o tom, jak šel život. Takové čtení do pošmourných dnů, jestli ještě neznáte...chcete-li naopak ochutnat něco z mé kuchyně, budete mít taky příležitost, ale až 12. listopadu při Restaurant Day v Městské knihovně v Praze. Podílím se i na dalších projektech, ale to zatím není k zveřejňování.