Nářky na nekvalitní jídlo se poslední dobou začínají ozývat z více stran - a ta pozornost mě těší. Sama jsem se k tomu dostala obchvatem z druhé strany, když jsem si uvědomila, že vařením ze surovin se dá mnoha nástrahám aspoň částečně vyhnout. K tomu je potřeba hlavně číst etikety a zapojit občas mozek.
Tak v půlce devadesátých let se předpokládalo, že spotřebitelské hnutí donutí výrobce ke kvalitnější produkci a vzorem byly bájné a mocné spolky v Německu. Motala jsem se kolem spotřebitelského časopisu, který měl mít zářnou budoucnost - ale sešlo z toho krom vnitřních příčin i proto, že český spotřebitel nejspíš nikdy nebude tak sebevědomý jako německý už vzhledem ke své kupní síle - proto také se zaměřuje na kvantitu místo na kvalitu.
Není to však jen otázka peněz. Rezervy jsou i v legislativě. Jak to, že stejné výrobky mají u nás a ve skutečné Evropě jiné složení? Pokud nebudou pokuty za prohřešky v kvalitě, značení, složení ap. řádově vyšší, citelné - tedy v podstatě likvidační, nic se nezmění.
Přidávané látky mají dražší surovinu hlavně zlevnit. Nejsou to přímo jedy, hlavně navyšují objem. Bývají to voda, tuk, sůl, cukr, želatina... Některá aditiva skutečně zlepšují původní vlastnosti nebo jsou důležitá pro snazší zpracování, nutnou konzervaci, ale to nemá běžný spotřebitel šanci všechno odhalit.
Ani medializace nevede přímou cestou k vyšší kvalitě potravin, nýbrž často k vymýšlení dalších a dalších obezliček a fint, jak vyrobit co nejlevněji. Zatímco u sledovanějších výrobků nastane třeba zlepšení, u jiných, kde to normálně člověk nečeká, je přidáno zbytečných látek zas neúměrně více. Ostražitost při každém nákupu je na místě. Zjednodušeným vodítkem je počet těchto látek - čím víc, tím hůř. Nechceme být přece klamáni a platit za levné přídavky (voda, sádlo) jako za čisté maso.
Tuhle mě dostalo mleté maso - na spodní straně balíčku jsem objevila, že obsahuje jen 50 % masa, zbytek tvoří voda, sádlo a pšeničná vláknina! A nebyl to ochucený výrobek, přesto několik dochucovadel obsahoval.
Jindy zase zcela normálně vypadající maso, chlazené, ne mražené, vhodím na trochu omastku a za chvíli místo orestování mi vše plave ve vodě! Není to vždy, ale dosti často - ani u masa vcelku se člověk neubrání.
Uzeniny jistě vzbudí vášnivé diskuze - zůstanou uzeninami se všemi negativy, i když budou kvalitní. Škodí nám obsahem tuků a solí, a ty jsou i v biouheráku.
Univerzální návod, jak se zbytečným aditivům vyhnout, neexistuje. Lze je jen omezit. Prodej z farem, vlastní produkce, to nemůže odsáhnout masového rozšíření.Ráda bych znovu připomněla, že se musí vzít v úvahu celek, množství, četnost, zdravotní stav a zejména i domácí příprava: co je platné "ulovit" v džungli superhyper slušné potraviny, když je doma stihneme ještě dorazit nevhodnou přípravou a přičinlivě dochutíme koktejlem všemožných "éček"!
Bohužel každé "pražené maso" bude obsahovat špatných látek z přepálených tuků až příliš mnoho. A co různá dochucovadla, marinády, směsi koření? Logicky to nemůže být nic dobrého, přesto i lidi poměrně myslící je klidně používají: na jedné návštěvě mi nedávno předložili výborné maso a k němu několik flaštiček kupovaných omáček. Navíc mi vůbec nechutnaly, práškovitost a gumovitost převládala - skutečně škoda.
Složení majonéz je taky čtení pro otrlé - zkusila jsem si udělat majonézu doma a stojí to za to - hotová je za pět vteřin...podrobněji zde.
Ale už dost mentorování, úvahy o dalších druzích potravin si nechám na jindy. Předchozí články najdete tady a tady.
