Tenhle koláč pamatuju od dětství, pekl se velmi často. Býval na stole i v neděli ráno, kdy ještě rodiče spali a my děti měly ráno hlad - směly jsme si samy ukrojit už před snídaní.
Posilněny koláčem jsme se pouštěly do her nebo čtení, a tak o drobečky v posteli nebyla nouze. Ale nesměly jsme moc rušit. Už jsem byla školní, když mě jednou napadlo si při takové příležitosti kreslit propiskou - a záhy jsem začala téměř samovolně zlehka vybarvovat i hvězdičky v damaškovém povlečení. Zdálo se mi to docela hezké. Mámě se to tedy moc nelíbilo a dost jsem to schytala, že mám být už rozumnější!
S koláčem jsme taky pomáhaly.
Jablka byla dobře dostupná, buď jsme měli nějaká od různých známých uskladněná ve sklepě, nebo se dala koupit za nízkou cenu horší jablka na štrúdly. Jak jsem se shodla s dalšími vrstevníky, jablka ze sklepa se vždy přebírala a konzumovala se ta horší, a tak se vlastně celou zimu jedla jablka poněkud nahnilá.
Až později se rozšířilo zavařování nakrouhaných jablek bez vody, která se do koláčů všech druhů hodí moc dobře. Jen nesmí být na podzim, když se ovoce vyskytne přebytek, hospodyně stižena leností. Totéž jsme někdy provozovaly se švestkami, loupanými na půlky. Přebytkem meruněk jsme nikdy netrpěli, ty byly docela vzácné. Dneska už to může připadat dejme tomu pětatřicátníkům jak z jiného světa - přesně tak: sama se kolikrát už divím, jak se věci změnily.
Z dalších surovin je už potřeba jen mouka, tuk (či raději máslo) a pár lžic vody. Křehké těsto se zpracuje úplně jednoduše. Na velkou kulatou formu nebo plech potřebujeme 400 g hladké mouky, 250 g másla, 5-6 lžic vody, špetku soli.
Na dortovou či koláčovou formu stačí 250 g mouky, 150 g másla a 3-4 lžíce vody.
Matka z něj vyválela velkou kulatou placku 2-3 milimetry silnou a tu válečkem přenášela do formy, aby vznikl i okraj. Přebytky se odkrojily, díry zalepily. Na těsto se rozprostřela vyšší vrstva strouhaných jablek, dobře ochucených. Do těsta se cukr nedává, tak náplň může být sladší. Byla-li jablka moc šťavnatá, přidávala matka strouhanku. Podle možností nechyběly rozinky a nasekané ořechy. Navrch přijde druhá placka a okraje těsta se k sobě přitisknou. Povrch páje se může propíchat vidličkou, to jsem dělala ráda, lze vytvářet i různé vzory.
Koláč se peče v předehřáté troubě dosti dlouho, to kvůli té vrstvě jablek, a samotné těsto musí chytnout pěkný odstín, nesmí zůstat bledé.
S tímto koláčem matka předváděla i vyklopení přes další dvě mísy - na jednu překlopit a na druhou umístit. S novodobou rozkládací formou nebo patentní dortovkou je to přece jen snazší, při překlápění se křehké těsto snadno poláme. Navrch se může sypat moučkovým cukrem. Byla-li jablka kyselá, cukrovalo se více, případně skoro vůbec. Teplý páj chutná velmi dobře, ale drobí se. Ale není špatný ani po proležení, vydrží několik dnů.
Kdo má ještě nějaká zavařená nakrouhaná jablka, využije je s výhodou - matka z nich dělá páj vždy ráda, protože pak je hotový raz dva. I všechna její vnoučata si ho oblíbila a pravidelně vyžadovala.
