Nemám ho rád a nikdy jsem neměl. Už když ho uváděl do politického života komediant Kraus s multimilovníkem Janečkem jsem měl osypky. Protože jak se říká vrána k vráně sedá a chudý bohatému nevěří.
Teď když se ukazuje , že se nestydí používat sovětské praktiky znevěrohodnění nepohodlných lidí psychickým terorem ve vlastní rodině se ptám sebe v jaké zemi to žiji. Odpověď na tuto otázku znám.
Žiji v krásné bezpečné zemi v kulturním prostředí, které mi vyhovuje. Mám co do pusy, mám dobrou práci a kolem sebe lidi, které mám rád. Dětem a vnoučatům se snažím předávat vše co považuji za dobré a potřebné. Mezi to patří zejména láska k sobě navzájem, ctění pravdy a v neposlední řadě i vzájemná úcta vycházející z pravdy.
No a tady začínám mít opravdu závažný problém. Nejvyšší představitelé státu ve kterém žiji se chovají zcela rozdílně oproti hodnotám, které já se snažím šířit a vštěpovat nejen svým blízkým. Hodnotám, kterým věřím a jsou podle mne dobrými a uznáníhodnými. Jsem věřícím člověkem, byť tak nějak v té míře, že nepředpokládám, že se mnou bude někdo někdy řešit jak jsem se choval a podle toho mi bude přisuzovat peklo nebo nebe. Víra podle mne není dogmatický výklad něčeho. Víra je jistým stupněm pochopení zákonitostí přírody a při jejich pochopení i jejich ctění a šíření.
Jak mám svým blízkým a zejména dětem vysvětlovat a vštěpovat víru v obecné principy, chcete-li principy desatera, když premiér země ve které žiji se chová zcela nepatřičně, účelově a sobecky až to té míry, že své starší vlastní děti je schopen přivézt či papírově uvézt k psychické nemoci. Mladší dítě pak schovává pod krycí jména, aby se mohlo lépe pohybovat, aby lépe žilo. Jak mé děti by měly mít úctu k představitelům státu, když president se chová nepatřičně a vulgárně a jeho model chování jeho nejbližší spolupracovníci svým napodobováním až glorifikuji.
Jsem z toho všeho zejména smutný. Jsem smutný ze stávající kvality národa, který opakovaně dopouští, že premiérem může být trestně stíhaný člověk, kterého hlavní metodou vládnutí je šíření strachu. Strachu i takového, že jím trpí jeho nejbližší. Možná nejpalčivější můj pocit z celého chování Andreje Babiše je jeho vlastní strach . Strach o jeho peníze. Jak je vidno to jsou strachy za všechny prachy a pro ty se neštítí, jak je dnes stále více vidět, zajit až na krajnost – lidskou.
Jak už jsem psal jsem smutný, že i jeho političtí soukmenovci a spolubojovníci ve Vládě si nejsou schopni dát dohromady dvě a dvě, zejména kvůli strachu – strachu o posty peníze a někteří možná i o život – ti zasvěcenější. Jen očekávám , kdy ruská media vydají dementi v tom, že se u nich žádný Andrej Babiš junior nikdy neskrýval. Toto dementi bude jistě vykoupeno. Vykoupeno vyšším stupněm vydíratelnosti premiéra země v které žiji .
Nemám potřebu si osobně klást otázku, zda je to tak správně. Tu by si myslím měli položit ti, kteří mne a nejen mne do této lidské bažiny uvádějí.
Pěkný den a děkuji NOVINÁŘKO Slonková Oto Kaděrka
