Podpis dvaceti oddaných poddaných

Je k zamyšlení , když jeden potřebuje ke kandidatuře podpis padesátitisíc lidí , kteří ho  ve valné většině ani neznají a druhý potřebuje podpis dvaceti lidí, kteří by bez něj ani nebyli.

To by ještě ani nebylo tak hrozivé, pokud by  se jednalo o členy nějaké politické strany, ale ono se jedná o hnutí. V našem případě o hnutí mysli jednoho paranoidního lháře věřícímu jen jednomu – moci státních peněz. Člověka, který na své osobní zkušeností s politikou „devadesátek“ postavil svůj politický program. Politický program, který má ve vínku jen jedno, že minulost neexistuje a neguje zkušenost jejího hlavního protagonisty. Je jen současnost a budoucnost. Cokoliv z minulosti je vysmíváno a umně převraceno a manipulováno.

Já si říkám, přežil jsem Husáka s Jakešem, přežiji i Miloše s Burešem. Ovšem kladu si otázku, zda-li si stávající politickou kulturu, kdy se ohlašuje presidentská kandidatura po setkání se stávajícím presidentem na soukromém televizním kanále. Bez tiskové konference či tiskového prohlášení vysílajícího uskupení lidí – strany či hnutí je hodna naší doby.  Již ten způsob by měl být mementem a vyloučením z dalšího. Vždyť je to ne nepodobné tomu jak probíhal vývoj v Rusku, kdy taky Boris Jelcin „políbil“ Vladimíra Putina. To mne zaráží, že na to nikdo viditelný zatím neupozorňuje, když máme všichni celkem čerstvou zkušenost kam vede nekontrolovaná moc a adorace jedince.

Já bych vyzval všechny voliče ať neberou presidentské volby na lehkou váhu a hlavně k nim dojdou a rozhodnou hlavně podle svého svědomí. I když nakonec by byl zvolen tak ať je to s jasnou podporou obyvatel země a nikoliv jen rovnítkem mezi rozdanými koblihy a konzumenty jeho slibů.

Jak říkáme my na Hané – Dokud déchám dófám

Oto Kaděrka