Po přečtení pojednání o pojmu šikana v armádě, jsem se neubránil vzpomínkám na svoje působení v tehdy ještě lidovědemokratické armádě. Vlasti jsem takto sloužil rok v letech 1987 až 88. Snad se nedopustím vlastizrady, když pro úplnost sdělím, že to bylo u „tankánů“ v Žatci.Předně je třeba říci, že mazácká vojna byla a to nejen na útvaru, kde jsem sloužil já.. Kdo mi bude tvrdit, že nebyla, tak si myslím bude lhát. A jsem přesvědčen, že bude i nyní.
Proč o tom píši, je výstup z článku, který hovoří o tom, že to byl důsledek přetíženosti velitelů, kteří byli půl roku na cvičeních a neměli na vojáky čas. To je myslím hlavní omyl celého článku a nepostihuje hlavní problém, kterým dle mého byla kvalita vojenských velitelů a s tím spojená jejich lenost. Já, který jsem měl tu možnost sloužit u bojového praporu pozemního vojska, kde osou velitelského sboru byli důstojníci, kteří byli většinově absolventi tzv. vysoké školy pochodového kroku ve Vyškově, jsem bytostně přesvědčen o tom, že to byli nýmandi se vším všudy a byly obrazem nemocné doby. Jsem bytostně přesvědčen, že armáda stála nikoliv na vyšších velitelích, ale na nižších velitelích tzv. špagátech či absicích, kteří jako absolventi vojenských kateder vysokých škol civilního školství byli do armády instalováni pouze na jeden rok. Celý systém armády, byl postaven na tom, že velitelé čet a družstev, tedy lidé v přímém styku s vojáky, byli tito vysokoškoláci. Současně všichni velitelé štábů měli v tzv. zařazovacích knihách na postech svých zástupců také tyto „špagáty“ pro které jsem si já vytvořil pojem kaskadérů.Tito lidé bez znalostí zákonitostí armády po absolutoriu civilních škol a vojenských kateder , kde vše fungovalo podle řádů byli hozeni do života vojenského, kde ty řády byly jen knihami u dozorčího stolku.
Takže špagáti (kaskadéři) byli těmi, kteří čelili neschopnému a nekvalitnímu velitelskému sboru a museli z rozkazu se starat o svěřené úseky. A bylo jedno, zda-li to byli tankové střelby, kde vyfasovali nefunkční vysílačky, nebo vaření obědů z předem rozkradených zásob či objednávání patronů pro výcvik.
Špagáti přišli do prostředí, které fungovalo podle „čísla“ a hesla „mladý voják hotový ko..t“ a bylo jedno jakou měli hodnost, protože rozhodující byla délka pobytu. No a pokud jste nechtěli být terčem posměchu ze strany vojáků , na jedné straně a terčem útoků až směšných rozkazů velitelů na druhé straně MUSELI jste přijmout zákonitosti nastavené v daném útvaru a u „bojováků“ to bylo mnohdy tak, že maďar se učil slovensky na vojně v Žatci… A podle toho, jak jste byli silní jste se byli schopni vypořádat s tímto tlakem. Já jsem zažil mazáckou vojnu, ale bez šikany, byť pro mnohé hranice šikany a rozumného uvědomění si schopnosti se pohybovat v kolektivu je jistě různá.
A co jsem si vzal z celého článku k dnešku. Že i dnešní společnost má mnoho společného s tehdejší dobou, kdy nýmandi jsou na postech, kterým nerozumí a jejich lenost je pak postrachem nás všech. On i ten, původem student tanečního kroku Hála , který byl leností svých „velitelů“ instalován do funkce ředitele silnic a dálnic byl ve výsledku šikanujícím „stopadesáticentimetrový nabíječ s pěti třídami základní školy „ ať použiji větu z článku ke kterému se vyjadřuji.
A tím, že dnes již jsme opět ve stádiu „normalizace“ všeho co běžnému občanu připadá jako nenormální se těším na to co přijde až nám to dojde všem více.
Ovšem věřím, že již nepodlehneme přemlouvání, že bez těch co to dělali „do teď“ to nejde.
Závěrem se omlouvám tehdejšímu veliteli pro věci technické npor.Szalvovi, který byl absolventem Vojenské akademie v Brně, to byl voják, jak si jej představuji já.Slušnej,rovnej,silnej a proto ho neměli jeho velitelé rádi.
