Do huby si vidí.... jen když u vesla nejsou

Jistě jste mnohokrát slyšeli a i použili úsloví " nevidí si do huby". A přemýšleli jste někdy o opaku, tedy kdy si někdo do huby vidí ?  Zkusím to v jednom ohledu za Vás.

             Nejsem apolitický a tedy sleduji co se kolem mne děje a jako člověk, který měl ve škole celkem dobré učitele a to nejen v logice, která jistě je dobrým vodítkem k pravdě mám potřebu se k politice občas i vyjádřit. 

               Veškerý školský vzdělávací proces jsem prodělal do roku 1989 a to včetně vojenské základní služby, která jistě nebyla vzdělávacím procesem, ale "školou" jistě. Po roce pak 1989 následoval obrovský vzdělávací proces co se objevování demokracie týče.  Od samého počátku jsem se nemohl vyhnout dojmu, že něco je špatně, ať už se jednalo o případ, kdy Havel  část restituovaného majetku nedal rodině, ale prodal STbáku Junkovi, či později dva nesmiřitelní Klaus a Zeman podepsali jako kámoši "opoziční smlouvu" ,aby si mohli každý po svém ukousnout toho co si vytýčili. Či nyní , kdy opozice v Parlamentu připomíná Sobotkovi jeho slova z před dvou let, kdy ten prahnoucí po moci se domáhal přijmutí svého pohledu na věc. Je používám stále jeden a tentýž vzorec.

               Když jsem v pozici jsou mi ukradené všechny moje myšlenky a přístupy, které jsem hlásal v době, kdy jsem byl v opozici. Jinak řečeno, do huby si vidím jen, když u vesla nejsem. Když u vesla jsem, je jedno co z huby vypustím, protože jediným úkolem je se vesla udržet a to i navzdory tomu co jsem říkal, když jsem o něm snil.

               Ano je to smutné, ale politika je jediná lidská činnost, kdy lež je nejlepším prostředkem dosažení cíle.  A náprava je v nedohlednu , protože politika je dnes samostatným světem pro sebe sama na peřině peněz lidí mimo ni - obyvatel (daňových poplatníků) .