Násilí v ulicích Londýna - jen špička ledovce

Nic není samo sebou. A přestože je zřejmé, že si násilí a rabování v ulicích Londýna zaslouží jednoznačné odsouzení, (nejen) anglická společnost by se měla vážně ptát: PROČ?

Stačí se podívat na to, v čem všichni žijeme - jak nás okolí formuje, co v nás vychovává.

Výchova občanů ve společnosti se v poslední době hrubě zanedbala. Byla cítěna jako nějaký přežitek minulých dob. Vymazali jsme vznešené cíle (které nám jsou k smíchu, jenže si neuvědomujeme, že jedině práce sama na sobě, cesta ke vzoru/ideálu posouvá společnost dále a zušlechťuje ji), rezignovali jsme se na základní a vůdčí ideje státu a národa.

Rozdrobili jsme společnost na jedince, kteří jsou zodpovědní jen sami za sebe, myslí jen na sebe, nic jiného - kromě nich samotných - neexistuje.

Společnost složená z takových jedinců však nemůže fungovat - a stačí pak jen málo, aby se rozpadla.

Zapomnělo se na to, že se nevýchovou společnosti a přílišným (nezdravým) vyzdvihováním osobnosti na úkor společnosti a závazků vůči ní nekontrolovatelně otevřela brána všem návykům, předsudkům, stinným lidským vlastnostem, jako je sebestřednost, chamtivost, bezohlednost, netolerance a nezodpovědnost.

Zapomnělo se na to, že společnost může existovat jenom v případě, kdy si každý jedinec uvědomí svou odpovědnost nejen vůči sobě, ale i vůči společnosti. To už věděl geniální Masaryk, leckdy pro tyto názory kritizovaný a odsuzovaný - stát žije díky hodnotám, na základě kterých byl postaven.

Moderní společnost ve své toleranci a svobodě zašla příliš daleko - za hranici, která odděluje fungující společnost od hrůzné anarchie. Nemají-li občané vztah ke svému státu, nejsou-li zažité a respektované základní hodnoty, na kterých je stát a národ postaven, připomíná stát nádobu bez obsahu.

Láska k vlasti, úcta ke státu, pocit sounáležitosti a odpovědnosti, která nás zavazuje (nejen kvůli nám samým, ale kvůli celku) se stále považují za antikvární pozůstatky národního a státního obrození. Moderní společnost však časem přijde na to, že předkové věděli, proč národ vychovávali a zdůrazňovali ony dnes zanedbávané hodnoty.

Pokud bude od malička na každého útočit ideologie týkající se nezdravého zdůrazňování pouze vlastní důležitosti (nic není důležitějšího než já, pouze já mám práva, ale žádné povinnosti a už vůbec žádnou odpovědnost), pokud školy, rodiče i stát rezignují na zdůrazňování a vyžadování zodpovědnosti každého člověka vůči společnosti, pokud představitelé státu (včetně pracovníků v kultuře) nebudou schopni jít příkladem a budou podporovat zneuctívání a vysmívání hodnot, na kterých stát i národ stojí, pokud nebudou spravedlivě postihováni ti, kteří porušují zákony, pokud nebude fungovat zdravá a nutná přísnost, čeká moderní společnost neblahý rozklad.