Proč vysílá ČT na Nový rok, v hlavním vysílacím čase, „odpad“?

Pro vysvětlení: „odpad“ je v hantýrce hodnotitelů na ČSFD hodnocení filmů pro které je i jedna hvězdička příliš. Nejsem sice členem této komunity, ale občas tam zavítám, když vyhledávám filmy, které by mohly stát za zhlédnutí.

Abych zbytečně neztrácel čas.Je to pro mne většinou přece jen více vypovídající, než recenze paní Spáčilové, s kteréžto vkusem se občas míjíme. Tedy - občas častěji, než na tom ČSFD. Pro fanoušky pana Vejdělka a filmové kultůry naší veřejnoprávní TV, která toto veledílo koprodukovala, sebekriticky uvádím, že nejsem žádný odborník na to správné „uměění“, takže uznávám, že jde o čistě subjektivní pohled křupana z dědiny, který možná nedohlédl výšin naší nové filmové tvorby a nepochopil umně skryté kvality této české rodinné komedie. Protože oni se většinu filmu smáli, až se za břicho popadali a mnohým to jistě přineslo i určitá poučení do života a já jim to ze srdce přeju.

Také je asi jen mou vinou, že jsem nepochopil tu, pro mne, naprosto primitivní schematičnost postav. Je to možná nějaký novátorský přístup k moderní, české komedii, nicméně mi se to zdálo primitivnější než v nejprimitivnějším americkém sitkomu osmdesátých let. Jednou z variant by bylo, že se přes svátky, hned po BBV, vysílaly hlavně pohádky pro děti. Protože asi po deseti vteřinách výskytu postavy v obraze bylo všem jasné, „who is who“. Asi jako úlitba pro nás, jednodušší, aby nás z přílišného přemýšlení, pro silvestrovsky probdělé noci pijanů samotářů, nerozbolela přílišným přemýšlením hlava. O charakteristikách jednotlivých postav se nechci podrobněji rozepisovat, ale pan Omelka by se musel tetelit blahem, kdyby viděl, jak postava nové šlechtičny, jako „správná amice“ narvala husu se zelím mezi knedlíky jako hambáč, aby to bylo přímo „k popukání“. Jistá inteligence se jí samozřejmě nedala upřít, protože i když nebyla jaktěživ v česku, mluvila česky plynně, bez jakéhokoli přízvuku, podobně jako její dcera, poslední to aristokratka tohoto slavného rodu. Jaké role byly přisouzeny českým příslušníkům „služebnictva“ musí být jasno každému průměrně vzdělanému Čechovi i kdyby o filmu jaktěživ nic neviděl či neslyšel. Kastelán líný vyčuránek, kuchařka pochlastává a na vše má všelék v ořechovce, (i když jinak je milá a asi jako jediná byla docela uvěřitelná), údržbář je hypochondrický nefachčenko, který je na zámku jenom proto, aby občas zahrál na „harvany“ a zaplnil děj humornými hláškami. Mezi námi - Liškova role v reklamě na nejvýhodnější elektriku je pro mne o level vtipnější a herecky vydařenější. Tedy – ne, že by některé z těch hlášek (a nejen jeho), nebyly humorné. Ale ta jejich prvoplánovitost z obrazovky přímo řvala. A když mi tvůrci filmu nabídli vtipnou scénku, kdy se příchozí šlechtická rodina v úvodu u brány vyválí hromadně ve sněhu, tak jsem si vzpomněl na dobu filmů s Ch. Ch. a Laurelem a Hardym, kdy se při podobných scénách válelo celé kino. Možná by to chtělo, aby byl záměr zcela naplněn, ještě nějakou tu dortovou či fackovací scénu. Hádanka na konec: jak byste k sobě přiřadili tyto postavy: a) vychcaný podvodník, b) ušlechtilý hrdina, vždy připraven pomoci – 1) český právník, 2) syn českého šlechtice.

Je možné, že v druhé polovině filmu to nabralo obrátky a konec vše zachránil. Protože se přiznám, že asi od dvacáté minuty jsem film sledoval čistě ze studijních důvodů, kam až jsou tvůrci schopni zajít. Pak jsem však viděl, jak, jistě pro vykreslení  zdevastování  českých památek v postkomunistických devadesátkách, (což se úplně nezadařilo prostřednictvím záběrů docela přepychových interiérů) a primitivismu zámecké osádky, musely být husy a slepice v každém záběru nádvoří, asi týden, pořád ve stejném rohu zasněženého dvora, kde se asi s chutí popásaly na kamenné dlažbě. No a když jsem zhlédl další perly v humorných scénkách se zlatým prkýnkem na WC v nacistickém apartmá, (aby bylo jasno, že česká, ušlechtilá šlechta trpěla nejen za komančů, ale i za nacismu), scénku s brněním významného předka, který si dovedl z protitureckého tažení ukořistěnou půlku harému a od té doby se mu neřeklo jinak jak „ velký prasák“ (hahaha!!!), nevydržel jsem a pustil rádio.

No a po nějaké době jsem opět zkusmo klikl na následující pořad. „Ten, kdo tě miloval“ se to jmenovalo. I omluvil jsem se v duchu tvůrcům předešlého filmu, protože jsem myslel, že na Nový rok to snad už horší ani být nemože. Mýlil jsem se.

Nu což. Po deseti minutách jsem to zabalil a šel si raději lehnout do postele a pročítal na čínském, neprověřeném mobilu, kvalitní tvorbu na blozích idnes.cz.

P.S. Ano, vím, že TV má ovladač a použil jsem ho. Ano, vím, že každému se může líbit něco jiného. Nemám ani nic proti komediím, které se mi zdají být hloupé, ale někoho baví, protože každý to máme nejen z humorem nastaveno jinak.

Takže co mi vlastně vadí? Že to jede 1.1. , což je nejen Nový rok, ale i státní svátek. A protože je to "veřejnoprávní", tedy "státní" televize. Tak proč ne třeba ta Božena, nebo Jan Amos? Ale rozhodně si tím nebudu ani kazit spaní a ani se z toho neposeru.

Přeji všem hodným i náhodným čtenářům lepší nový rok.