Profesor Nutella dává zapravdu dezolátům

Kdoví, jak po přečtení těchto zavádějících informací bude kulit oči náš ministr pro potírání nesprávných názorů a poplašných zpráv, Víťa von Osterreich. Mne napadlo jediné: Milouš Jakeš se chechtá z komunistického záhrobí.

Ano, Milouš Jakeš a Červený Hrádek bylo to první, co mne při přepisu projevu tohoto světového lídra a zachránce Ukrajiny, Evropy a teď vlastně i Izraele, napadlo. A to bych tomuto komunistickému a svého času i československému vůdci, ještě křivdil. Ten totiž mluvil spatra, bez papíru či čtecího zařízení a svým způsobem reálně reflektoval tehdejší politickou situaci, která se u nás po nástupu Gorbačova stávala pomalu neudržitelnou. Toto se samozřejmě nedá říct o našem renomovaném vysílači signálů ze Strakovky. Ten se totiž na tento vskutku státnický projev mohl nejen v klidu připravit, ale i využít výdobytky nejmodernější techniky, včetně čtecího a případně i „stříhacího“ zařízení. Měl na to ostatně i dost času, protože v Etiopii nevyzvedli včas z čistírny červený koberec, takže náš vyslanec Všehomíra musel zvolit náhradní program. Člověk by docela i ocenil, že neztrácel čas planým filozofováním či politikařením a sklonil se k prostému lidu, aby sám na sobě zakusil jejich strasti a starosti o chléb náš vezdejší. Nakonec - furt nás vyjde lépe a levněji, když nakupuje Nutellu a kečup, než stíhačky a bévépéčka.

Jako druhé mne napadlo pověstné vystoupení jisté Marie A., která hladovějící občany uklidňovala stylem, „když nemáte na chleba, tak jezte koláče“. Tak si tak říkám, jak asi musí být vysoká a neprostupná zeď, mezi lidmi, jakým je tento náš nový spasitel a rétor, který prakticky pokaždé trefí hřebíkem na hlavičku a mezi dezoláty, kteří chodí bouchat na tři směny aniž by se mohli stravovat ve sněmovní jídelně. Tento náš politologický velikán, možná sám za sebe, možná s využitím týmu svých dobře placených poradců, přišel na to, že nejenže stejné zboží, ve stejných řetězcích, stejného majitele, stojí více než v „domě protektorově“, ale cena je u nás vyšší dokonce i při menším balení. Naštěstí si vzpomněl na jistého Piláta, takže si i se svým ansáblem umyl hezky ruce, ovšem nezapomněl nám přislíbit, „že se na to podívá“. Co už mu raději všichni ti poradci raději neřekli je to, že příjmy těch našich běžných, dobrotivých protektorů jsou někdy i násobně vyšší, než plebsu v jejich východní marce a kvalita toho zboží odpovídá tomu, co si o nás ve skutečnosti vlastně myslí. Asi nedával pozor, když lidem svého času radil nějaký jeho picmoch, zvaný Křeček, aby nakupovali v Polsku. Tam je totiž ještě levněji. Ale to už ví dnes nejen kdejaký dezolát, ale i hradní honorace s IQ vyšším než 107.

Jako třetí mne napadl Chocholoušek. Protože každý svéprávný a soudný člověk, který byť jen okrajově sleduje dění kolem sebe a blízkém okolí, tyto věci už dávno ví a ten kdo může, zařizuje se  dávno podle toho. Ne tak náš premiér. Ten objevil nejen Ameriku, Ukrajinu, Izrael a Taiwan, ale teď i Německo a pomaličku, polehoučku se začíná rozhlížet i po Česku. Člověka nutně musí napadnout, jestli by tomuto tvorovi, který sice s úsměvem, ale jinak naprosto vážně, hlásá to, co hlásá, neslušela spíše než křeslo ve Strakovce, pohodlná postel s vysokými bočnicemi někde ve vypolstrovaném pokojíčku v zařízení, kde je takovýchto „světových lídrů“ povícero, ale nikomu vlastně neškodí. Kde se je snaží léčit a kde je s nimi vlídně zacházeno. Protože když si vzpomenu na konce M. J., neřkuli Marie Antoinetty, mohlo by se mu díky stále větší míře nespokojenosti prostého lidu přihodit i něco podstatně horšího.