Říkají to všichni. Populace v Česku stárne. Málokdo ale řekne to B. Že totiž jediní, kdo mohou tento trend zvrátit, jsou mladí lidé. A ja narozdíl od ostatních politiků věřím, že to dokážou.
Vim o sobě, že nejsem expert na školství. A ani si na to, na rozdíl od jiných politiků, kteří jsou experty na všechno, nehodlám hrát. To ovšem neznamená, že se mě aktuální problém s nedostatkem volných míst na střední škole netýká. Jen se na to dívám z trochu jiného pohledu než většina ostatních kolegů. Pro mě je to totiž jen další ukázka toho, jak nelogicky se chová tento stát k těm, kteří se rozhodli mít děti.
Často si v Evropě říkáme, že za nízkou porodností a malým počtem dětí u nás stojí fakt, že žijeme svým způsobem v ekonomickém blahobytu, že lidé dávají přednost svému pohodlí nebo kariéře před dětmi. Není to však tak úplně pravda. Protože například porodnost v USA (kde je daleko vyšší HDP na hlavu, lidé tam pracují déle a sociální jistoty téměř neznají) je vyšší než v Evropě. A pokud teď chcete namítnout, že za tamní vysokou porodností stojí migranti, tak vás také zklamu. Vyšší porodnost mají totiž Norové, Švédi nebo třeba v Izraeli. Problém je tedy někde úplně jinde.
Možná vás to překvapí, ale ani si tak úplně nemyslím, že by byl problém nízké porodnosti v Česku způsoben malou podporou rodin od státu. Zase použiji příklad. Vezměte si třeba takové Německo. Nikdy v historii neměly německé rodiny tak velkorysou podporu od státu jako nyní. I přesto je tam nižší porodnost než v Česku.
Pokud tedy chceme být k sobě opravdu upřímní, tak za malou porodností musíme hledat něco jiného. A tím se právě dostáváme zpět k aktuálnímu tématu nedostatku volných míst na středních školách. Tento problém totiž stejně jako o neschopnosti státu plánovat vypovídá i o tom, jak se společnost dívá na rodiče a na děti.
Začněme ale u státu. A vím, že následující rekapitulace vypadá trochu jako špatný vtip, ale proč ne? Před 15 lety byl problém s přeplněnými porodnicemi a nedostatkem pediatrů. Před 11 lety jsme řešili malé kapacity mateřských školek. Před devíti lety jsme nevěděli, jak nafouknout základní školy, protože přišel silný ročník. A nyní jsme opět překvapení, protože tento ročník doputoval na střední školy. A mohu vás uklidnit, protože, za 4 roky budeme opět překvapení, protože bude nával na vysoké školy. Na první pohled to samozřejmě vypadá nelogicky, ale ono to vlastně vůbec tak nepochopitelné není. Volební cyklus jsou totiž čtyři roky. A v tom je klíč. Jen málokterý politik má odvahu myslet i za tento horizont. Je to samozřejmě špatně, ale je to tak.
No, a pak je tu onen společenský pohled. I ten ovšem do jisté míry určují politici. Pokud dáte totiž stranou jejich různá „reklamní“ gesta jako je slavnostní zahajování školního roku nebo otvírání sportovišť, tak vám toho moc nezbude. Přísně řečeno se většina politiků dívá na podporu rodin jen a pouze přes peníze. Proto se tak často mluví o různých finančních podporách a benefitech pro rodiny. Neříkám, že to není důležité, ale nesmí to být jen a pouze o penězích. To, co zásadně chybí je skutečné porozumění pro ty, kteří chtějí mít děti. A to je pro řadu politiků problém, protože to si za peníze nepořídíte. A ani vám ho nemohou narýsovat marketéři.
Nejsem si tím jistý, ale myslím, že ve filmu Ztraceno v překladu říká hlavní hrdina, že jeho děti jsou těmi nejlepšími, které ve svém životě potkal. Často na tuto hlášku myslím. A věřím, že mi každý rodič potvrdí, že teprve děti vám dají skutečný smysl života. A to i ve chvílích, kdy strašně, ale opravdu strašně zlobí.
