Osobně jsem nikdy nepřišel na chuť „uřvaným“ filmovým komediím Zdeňka Trošky. Klasiku „Slunce, seno …“ jsem vzal na milost a snad jsem tyto filmy viděl i víckrát.
Ovšem Kameňákům a Babovřeskám jsem se bránil. Nakonec i něco z toho jsem v televizi viděl a občas jsem se i zasmál.
Měl jsem rád francouzské a italské filmy. Snad každý film s Funesem, Belmondem, Delonem, Richardem, Gabinem je dnes klasika a patří k těm dílům, na něž se rád podívám znovu. Mám rád i českou tvorbu, neskutečné byly především dvě vlny – šedesátá léta s režiséry Chytilovou, Menzelem a dalšími, a pak vlna devadesátých a následných let. V této vlně patřily k nejlepším a nejnavštěvovanějším Hřebejkovy filmy.
Měl jsem rád nedělní filmy (či delší projekty) na ČT 1. Ovšem, poslední dobou se mi častokrát stalo, že jsem to ani nedokoukal (Zahradnictví, Rédl, Zrádci …). Řekl jsem si, že takový masochista nejsem, abych to sledoval. Výjimku jsem ochoten udělat jen v případě, že za projektem bude režisér Jiří Strach. Jeho série (jako např. Labyrint) mne bavily.
A pravda, asi nejsem takový intelektuál (či snob?), abych pochopil, co tím chtěl autor říci. Stalo se mi to také u Havlova „Odcházení“. Při vší úctě k panu prezidentovi, tento jeho jediný film jsem nedokoukal. Nepochopil jsem ho. Nebo spíš mne nebavil.
Ano, na film se dívám především proto, abych se pobavil. Mnoho těch starých mne baví stále. A pak samozřejmě i těch pár nových, na něž zajdu občas do kina.
Ale nedělní večery s Českou televizí si asi odpustím. Zkrátka novodobá „angažovaná“ tvorba mne mentálně míjí. Nikdy by mne nenapadlo, že přijde čas, kdy vezmu pana Trošku na milost a při sledování novodobé produkce ČT si v duchu pomyslím „Zlatej Troška“.
Buď tak hluboko klesla produkce ČT, nebo naopak já nedosahuju potřebných intelektuálních výšin, abych byl touto tvorbou unešen. Také nejsem v sociální skupině (bublině), kde bych musel všem dokazovat, jak se mi to líbilo a jak jsem z díla unešen, jak se po jeho shlédnutí vznáším na vlnách blaha.
Naopak mohu upřímně prohlásit, že na rozdíl od plytké, povrchní, prvoplánové komedie pro omezené lidové vrstvy: „Ženy v běhu“, u které jsem se smál, prozpěvoval písničku, díval se na ženskou krásu a odcházel z kina v dobré pozitivní náladě, jsem další nedělní progresivní tvorbu ČT po půlhodině přepnul, protože jsem byl tou intelektuálskou sračkou zhnusen, a to nemám zapotřebí.
Zbývá si jen odpovědět na otázku: „budu další nedělní večer sledovat ČT1, nebo se tomu rovnou vyhnu a nebudu zklamán?“ Co když přijdu o nějaký skvost? Skvost se většinou provalí (jako např. „Teroristka“), zpravidla je to něco, na co jsem sám chtěl jít do kina a nestihl to před uvedením v televizi a slyšel jsem od kamarádů „na to jdi, pobavíš se“.
Takhle jsem se šel do kina pobavit na „Vlastníky“. Bavil jsem se skvěle, ač to bylo u mne takové masochistické, neboť tím profesně žiju. A to jsem netušil, že mě koronavirus o tyhle zážitky (ze schůzí) připraví. Ono se to jen odložilo a tak se zase této „zábavy“ dočkám.
