Za humna

Čtyři dny volna, jaro (snad) v plném proudu a člověk má být zavřený doma? Přitom se doporučuje pobyt a pohyb v přírodě. Ale nesmí tam být davy lidí na jednom místě. 

Pak se divíme, že kraje a obce uzavírají turisticky proslulé lokality pro (auto) výletníky. Jak to ale udělat, aby člověk mohl být v přírodě? Líp si to zařídí ten, kdo má nějakou vlastní zahrádku, nebo kdo již tráví karanténu na své chatě, příp. ji nemá v těch oblastech, které budou hlídány. 

Na vsi platilo, že se chodilo (děti si hrát) za humna. Za cedulí označující konec vsi, už tam člověk byl. Často tam začínala sice kulturní, avšak částečně již divoká krajina. Louky, pole, les.

Dnes je divočina v menšině, přesto i za leckterými humny se člověk ocitne v přírodě, kde často ani nikoho nepotká. Co na tom, že se prochází sám, nebo jen ve dvou či s rodinnými příslušníky.

Také lze využít veřejné dopravy, jezdí téměř prázdná, v mnohých případech „zadarmo“. Jsou i zastávky v polích, kde lze vystoupit a zpět jít třeba pěšky. Mnoho vlakových zastávek a nádražíček je u nás mimo civilizaci, tak stačí nastoupit ve městě a vystoupit v lese či v poli.

Pohyb nám garantují nohy a čerstvý vzduch je všude okolo. A kouzlo, kdy se ocitnete v civilizačním tichu, ale uprostřed „řevu“ přírody, kdy vám nad hlavou švitoří ptáci, šumí stromy, bzučí včely, hučí řeka, … je zkrátka nádherné.

Nevím, jak koho, ale mne to utvrdí v tom, že ten božský svět je v pořádku. Život jede dál, je v pohybu, mění se. Jen ten nepřirozený lidský svět se zastavil, aby se lidé probrali z hypnózy a vrátili se k přirozenosti, harmonii, rovnováze, k sobě, k lidství.

Dokážeme to? Nevím, ale chci tomu věřit. Nouzový stav jistě omezuje, umenšuje naši svobodu. Také se těším na život bez roušky, třeba přestane být její nošení povinností a stane se právem. Rád se tohoto práva vzdám, až budu moct. Ale všimli jste si, že nouzový stav omezil i byrokracii? Zjednodušil systém?

Tady bych si přál, aby v této oblasti trval na věky. Abychom se zbavili té nadbytečné byrokratické tíhy. Líp by se nám dýchalo (i přes roušku).