Vstane nový Fénix z popela?

Již několik let pozoruji, kolik lesních požárů ničí nejen lesy po celé planetě.  Je to skoro každoroční seriál: hoří Kalifornie, Austrálie, Řecko, snad i Chorvatsko. Nyní Sibiř a Amazonský prales.

Asi tu máme nějaké planetární žháře. Někdy jde o přírodní jev, bouřka, blesk, sopečná činnost, samovznícení vyprahlé krajiny, nešťastnou náhodu jako odhozený vajgl, ne úplně uhašený ohýnek, nezvládnuté pálení trávy či listí, atd.

Nynější rozsáhlé požáry Amazonie a Sibiře se vymykají, jde o rozsáhlé plochy a velké množství ohnisek. Píše se, že žháři maskují nelegální těžbu nebo vypalují prales pro farmaření. Bída z lidí lotry činí, ale předpokládám, že hlavní roli zde hraje chamtivost. 

Jak tomu čelit? Co zmůže jedinec? A co vlastně může dělat? Modlit se, meditovat, podepsat petici, poslat peníze, číst a psát články, apelovat na politiky?

A ptát se a hledat odpovědi na otázky. Komu to slouží, je v tom nějaký záměr, nebo jde o lidskou hloupost? „Plíce planety“ jsou v ohrožení. To se dotýká i nás, kteří jsme daleko. Dokáží „zdecimované plíce“ vyrobit dostatek kyslíku, abychom se neudusili? To je trochu zavádějící, většinu pralesem „vyrobeného“ kyslíku sám prales spotřebuje pro sebe.

Příroda má obrovskou schopnost regenerace, přirozeností přírody u nás je sukcese, zarůstání lesem. Máme důkazy v podobě přírodou zregenerovaných výsypek uhelných dolů, obnovené lesy Krušných hor, kde „původní“ lesy zničily kyselé deště a po odsíření elektráren dostaly lesy novou šanci. Věřím, že se příroda u nás vzpamatuje i z jiných katastrof jako byl orkán Kyrill, nebo současná kůrovcová kalamita.

My lidé bychom jí měli pomoct, třeba i tím, že ji necháme být. Budeme chránit přírodní území a krajinu tak, aby to přežila. Vidím to jako pěší turista, máme exponovaná místa, kde už příliš turistů škodí, a chtělo by to je nějak omezit, a naopak místa původní či nové divočiny, kam zabloudí turisté jen občas a asi nejvíc to mají prošlápnuté značkaři.

U nás a na Sibiři jsem větším optimistou, k regeneraci tu má příroda větší šanci.  Je více přizpůsobivá a ustaví se do nové rovnováhy. Stabilita je „mělká“ a je více schopná přizpůsobovat se změnám. U tropických pralesů to je trochu jinak, stabilita je „hluboká“ a zásah, který naruší stabilní rovnováhu, už bývá nevratný, pralesy se do původního či stavu blízkému tomu původnímu přirozeně obnovit nedokáží. Alespoň tohle si pamatuji z mládí z ekologické výchovy letní školy s Brontosaurem. Ale třeba je dnes vše jinak, nebo se tomu dá pomoci. Nějaké pozitivní příklady už jsem na internetu četl.

Tak uvidíme, zda toto vše zlé, bude k něčemu dobré. Přál bych si, aby se z toho popela zrodil jiný člověk, člověk ohleduplný k přírodě, člověk, který s ní umí žít v souladu a spolutvořit. Ne s ní bojovat a ji ničit, jako se to děje teď. Platí heslo „mysli globálně, jednej lokálně“. 

To si vysvětluji tak, že máme přemýšlet v souvislostech, co je pro celek prospěšné a co mu škodí a činit se s tímto v souladu na té své lokální úrovni, kterou jedinou můžeme ovlivnit. Tj. svým přístupem k životu, k přírodě, k lidem dávat ten pozitivní příklad hodný následování.

Zdá se, že zatím myslíme spíše globalisticky (resp. papouškujeme výmysly globální elity) a jednáme hloupě (ode zdi ke zdi). Příkladem budiž problematika „plastových brček“, nejekologičtější jsou přece žádná brčka. Dokud tu nebyl „globální“ McDonalds, nebyla žádná brčka potřeba. Nedovedu si představit pít pivo, kávu, víno či kofolu s brčkem z plastového kelímku. Teda z kelímku jsem tyto nápoje samozřejmě pil.   

Když se vrátím k ohni, je to základní živel, přináší teplo a světlo. Patří k přírodě, planetě Zemi, jen když je ho moc škodí, ale zároveň svým způsobem pomáhá, spaluje staré a připravuje tak „půdu“ pro vznik nového, třebas jiného.  Je to dobrý sluha a špatný pán.

Přejme si, aby ohně ustaly, podařilo se je uhasit a pak to nechat na přírodě. A přestat ji drancovat kvůli lidské chamtivosti. Jo, za vším hledej prachy. Tak možná až budou prachy v prachu, bude líp.