Proč narážíme ve společnosti na vzájemné nepochopení? Nebo spíše proč svými vášněmi podporujeme pomalu přežilé vertikální uspořádání, když reálně žijeme převážně v tom horizontálním?
Co tím vlastně myslím? Vertikální uspořádání odpovídá tomu, co máme zažité. Hierarchický systém: někdo je nahoře, ten to řídí, ten velí, většina je dole a poslouchá ty nahoře.
Přirozeně. Jsme tak navyklí. Máme ve zvyku poslouchat autority nebo je aspoň respektovat. Nicméně vždy byli rebelové, kteří se autoritám vzpěčovali. Také byli revoluce, kdy se ti, co byli původně dole, vyšplhali nahoru a tam se usadili. Buď v klidu dožili, nebo je další revoluční vlna spláchla.
„Vertikálně“ jsme většinou žili a žijeme v pracovním procesu a je též takto společnost řízena a kontrolována: na vrcholu vláda, parlament, prezident, směrem dolů další instituce (regionální, oborové). Takhle je de facto zřízen stát, zkrátka územní útvar, kde pro všechny jeho obyvatele platí nějaká pravidla.
Vertikálně je hlavně uplatňována moc úřední a pracovní autorita založená na tom, že někdo je nadřízený, jiný podřízený.
Vždy se ale zároveň žilo „horizontálně“, což platilo především v rodinách a sousedské (lidské) pospolitosti. Ikdyž dříve byl i v rodinách uplatňován hierarchický (vertikální) přístup. On je tak trochu vlastní mužskému principu, byl nutný v boji, z pozice síly a moci šlo (jde) leccos zařídit, je to i předpoklad soutěživosti, touhy být první.
Naproti tomu horizontální způsob uplatňovaný zejména tam, kde se lidé více znají, nebo kde mají nějaký společný zájem (hobby), je bližší ženám. Ty většinou upřednostňují spolupráci. Ta vychází z lidské rozmanitosti, z toho, že každý člověk umí něco jiného. Že může druhému pomoci a výměnou získat zase jeho pomoc.
Tak si lze svépomocí postavit dům, hlídat si vzájemně děti, něco ušít, upéct, vypěstovat, opravit, vyrobit, a to podle potřeby vzájemně směnit bez dohlížejícího vertikálního systému, který chce mít vše pod kontrolou.
A nyní jsme v období, kdy ta „vertikála“ se nám nějak utrhla z řetězu, přebujela a strká nos i do věcí, které příslušejí té „horizontální“ složce. Podle mého to souvisí s globalizací, která se v té své vertikální podobě vyčerpala a měla by být nahrazena re-lokalizací s výhodou využití některých vhodných parametrů globalizace. Jinými slovy jde o to, aby vertikální složka s tou horizontální spolupracovala ve prospěch většiny lidí, a ne pouze úzké vrstvy těch nejbohatších a jejich poskoků. Jde o to tím horizontálním rozměrem vrátit globalizaci rozměr lidskosti.
Příliš velké říše byly neřiditelné a rozpadly se, dnes je celý svět díky digitalizaci řiditelný a kontrolovatelný, nicméně to je složité a vyžaduje jednotnost a poslušnost. V podstatě to zabíjí rozmanitost a přirozenost. Řekl bych, že nejlépe vyrovnaně (horizontálně i vertikálně) fungujícím systémem bylo kmenové uspořádání, každý tam měl své místo a každý byl nějak prospěšný svému kmeni.
Jde o to, jak to převést do globálu, aby vertikála fungovala jako dohodnutý a naprostou většinou (jaksi automaticky) respektovaný společenský řád (čili jakási nová společenská smlouva) a v horizontále se odehrával ten rozmanitý svobodný a odpovědný život jedinců a skupin.
Byť vertikála vládne, horizontála se zkrátka zničit nedá. Protože jde o vzájemně se doplňující princip. Však si to my, kteří jsme zažili Husákovu normalizaci pamatujeme, vše pod kontrolou a řízeno stranou, přesto (nebo právě proto) jiný život oficiální (pracovní a kariérní) a jiný soukromý (často jiné smýšlení, útěk na chalupy, pospolitost).
Čemu tedy nahrává naše „dolní“ (až fanatické) hádání se v duchu Sparta vs. Slavia? Nahrává věnování energie a pozornosti až nenávistnému „rozdělení“ lidí. Čemu věnujeme energii a pozornost, to posilujeme. Komu tedy vyhovuje „rozdělená“ společnost? Těm nahoře, protože právě tím naplňujeme to fantasticky platné heslo „rozděl a panuj“.
Čím se nejlíp ovládají lidé? Strachem! To je známá věc. A tady pomůže jediná věc – překonání strachu a nahrazení strachu láskou a soucitem. Že to umíme, jsme dokázali při tornádu a ta horizontála zde zafungovala mnohem lépe než ta vertikála. Ženský princip je více o spolupráci, soucítění a lásce.
Dejme tomu přednost před strachem a bojem a tím posílíme tu horizontálu. Potřebujeme to a vyplatí se nám to. Budeme prožívat víc radosti, veselí i zdraví a obnovíme důvěru v lidskost.
