To si může říkat stoletý stařec, který pochoval i své děti a zbyla mu jen vnoučata a pravnoučata. Svůj čas pravděpodobně tráví v domově pro seniory, příp. pokud to síly všem dovolí u někoho doma ze svých příbuzných.
Jenže si něco podobného mohou říkat i mladí lidé, kteří jsou v depresi, a kteří neunášejí svůj život až tak, že si na něj sáhnou, nebo o tom uvažují.
Hodně se téma smrti rozvířilo v souvislosti s Covidem a očkováním. Dokonce až tak, že někteří z obou stran polarity (očkovaní/neočkovaní) předpovídali smrt těm druhým. Kvůli covidu lidé umírali a byť se o tom moc nemluví, smrt úřadovala i v řadách očkovaných.
Každý podstupuje určitou míru rizika a každý je tak nějak přesvědčený, že se rozhodl správně. Pokud se rozhodl sám za sebe, a ne na něčí nátlak. Osobně jako příznivec alternativní medicíny, psychosomatiky, člověk, který nebere žádné prášky a k doktorům nechodí, jsem se rozhodl neočkovat, zpočátku spíše vyčkat, jak se to vyvine a dát přednost potřebnějším.
Když se to vyvíjelo směrem k nátlaku na očkování, přiznám se, že v té chvíli jsem se zatvrdil. Narážel jsem v rodině (mimo manželky) na bariéru nepochopení, protože všichni ostatní byli rozumní a očkovat se nechali. Covidem jsme si pak v rodině prošli téměř všichni, někteří očkovaní i víckrát.
Zatím žiju, jsem zdráv a vesel, přičemž jsem (dle některých) už žít neměl. Žijí i mí očkovaní příbuzní, kromě maminky, která loni zemřela (ne však na covid). Je v podstatě humorné, že vládní představitelé (vesměs propagátoři vakcinace) nedávno covid měli (Fiala, Stanjura, Nekula, nevím, zda někdo další).
Jak popisoval premiér, nebyla to procházka růžovým sadem a nezapomněl zmínit, že naštěstí je třikrát očkovaný a že si nedovede představit, jaké by to bylo, kdyby očkovaný nebyl.
Kdyby totiž neplatí, to nikdo neví. Pokud existují neočkovaní a není jich úplně zanedbatelné množství, pak by do budoucna mělo být srovnání. Jenže chorob, na něž můžete zemřít, je, a navíc důvěra v lékaře a farmaceutický průmysl je u velké části lidí naprosto neotřesitelná.
A prokázat, že za úmrtí může vakcína je téměř nemožné. Takže nám zbývá snad jen přát si vzájemně život a pevné zdraví bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme proti covidu očkovaní. Rozhodně bychom si neměli přát něčí smrt (jak to někteří naprosto snadno činí na sociálních sítích) jen proto, že máme na danou věc rozdílný názor. A rozhodli jsme se tak, jak jsme se rozhodli.
Jsem zastáncem široké svobody projevu (vč. hloupostí a cynického nekorektního humoru), neberu si věci osobně a v podstatě mě máloco dokáže urazit, nerozhodí mne ani např. takovýto citový výlev: „jak to, že ta svině neočkovaná ještě neumřela?“
Na to bych měl následující odpověď: „vím, že umřít jednou musím, ale co nemusím, je splnit někomu jeho přání, abych umřel“. Možná v zimním období covid či vakcínu předčí zima a hlad. Inu, paní smrtka má široký výběr.
Snažme se o to, abychom žili a přáli si vše dobré, aby především přežila lidskost, protože to je základ lidské pospolitosti a vzájemnosti. Bez ní to nejde. Resp. jde, ale není to k žití (aspoň ne pro mě).
Až přestane fungovat stát (což při delším blackoutu opravdu hrozí), pak se budeme muset spoléhat sami na sebe, vzájemnou soudržnost, svépomoc a lidskost, což bylo (a snad stále ještě je) doménou venkova.
Rozhodně bych v této době více věřil dobrovolným hasičům z Horní Dolní než někomu ze Strakovky či Kavčích Hor (nehledě na to, že v případě delšího a rozsáhlejšího blackoutu vysílat nebudou). Také bych se raději vyskytoval na venkově než ve městě (o velkoměstě nemluvě).
