Je to samozřejmě nadsázka, ale za „údolí smrti“ považuji sledování televize a internetu, za „údolí života“ pobyt v přírodě.
Sledujete-li „údolí smrti“, jste jí doslova pohlcen. Nejde jen o detektivky, krváky, horory, ale též o zprávy, politické debaty. Vysílání o Covidu je především o smrti. Je to totiž mediálně boj s virem na život a na smrt. Bojte se smrti a zachraňte si život. Jako bychom měli povinnost smrti utéct, byť víme, že před ní nikdo neuteče.
Vím, že musím zemřít a taky vím, že z „údolí smrti“ musím často odejít, ne proto, abych utekl smrti, ale pro to, abych vůbec žil. Tak odcházím do „údolí života“ načerpat životní sílu a účastnit se života. Dýchám, dívám se, pohybuji se, žiju.
V neděli jsem byl v údolí života skoro čtyři hodiny. Ranní procházka, když ještě nebylo tak větrno, trvala asi dvě a půl hodiny. Projít jsem se šel sám. Šel jsem kolem Jizery směrem na Kochánky, prošel les Slepeč a pak se po silnici vrátil do města. Cestou jsem mohl pozorovat spousty ptáků, ukázala se mi i veverka, zajíc a srnky. Zaslechl jsem už jarně trylkovat kosa. Cestou jsem mimo město žádné lidi nepotkal, ani ne moc lidí ve městě. Bylo totiž krátce po osmé ranní, když jsem vyšel a vracel jsem se před jedenáctou, to už jsem lidi potkával.
Odpoledne jsem šel se psem k tůním. Byli jsme venku něco přes hodinu. Většinou jsme potkávali pejskaře, ona to je oblíbená trasa pejskařů. „Údolí života“ pokračovalo i doma, protože nás navštívil syn a v podvečer ještě dcera s partnerem. Tak se vesele povídalo, když pak dcera s přítelem odešli domů, povečeřeli jsme se synem a pak si zapnuli to televizní „údolí smrti“.
A to doslova. Běžel výborně zpracovaný seriál „Devadesátky“ s pokračováním příběhu orlických vražd. Neděli jsem tedy strávil při životě, protože v přírodě to žije a když při tom člověk ujde asi 12 km pěšky, je sice příjemně unaven, ale zároveň nabit energií a endorfiny získal z přeletu strakapouda, hejna sýkorek, poletujících sojek a šplhající veverky.
To se s lajky na fejsu vůbec nedá srovnat. Tedy v mém případě podivína, který na fejs nechodí, a tak mu ban uděluje sám. Kdybych tam psal to, co píšu sem, pak bych asi banován byl. Takže za mě „zlatej idnes“ a poděkování adminům.
Ta krása „údolí života“ překryje „údolí smrti“ a pak i po těch „Devadesátkách“, na které se ovšem dá dívat, usnete jak dudek.
Ani nevím, co předpověděl svišť Phil. Jak dlouho budeme čekat na jaro? Ještě to asi chvíli potrvá, ale kočičky už začínají kvést a slyšel jsem i o sněženkách, ale ještě je neviděl.
