Tristní výběr

Co je vlastně tristní výběr? Je to takový ne-výběr. Máte dvě možnosti, z nichž je těžké si vybrat, protože jednak jsou skoro stejné, navíc stejně hloupé a nejraději byste si vybral něco, co není v nabídce.

Tak tedy tristně vybíráte menší zlo mezi jedním za osmnáct a druhým bez dvou za dvacet. Kam se s takovým výběrem dostanete? Tak z bláta do louže, nebo z deště pod okap.

Tristní výběr je ale také v tom, když se vám nabízí na první pohled velmi široké a pestré možnosti. To je třeba nabídka televizních programů, abyste nakonec zjistil, že si stejně nevyberete a máloco je pro vás koukatelné. Takže ta pestrost je nakonec jen zdánlivá, protože ty televizní kanály jsou si dost podobné.

A nyní do toho ti prezidenti. Také široký výběr kandidátů, snad je ani nedokážete všechny vyjmenovat. Do užšího kola postoupí dva nejsilnější. Vstupem Babiše do arény nastává opět (už notně ohraný) divadelně-mediálně-politický kus s názvem Antibabiš a má celkem zaděláno na úspěch. Zdá se, že Babiš má první kolo ložené a jeho soupeři se vybijí na tom druhém postupovém místě a pak Babiš nejspíš prohraje.

Postoupí mainstreamem protěžovaný kandidát? Uspěje kandidát „nepolitický“, tedy občanský, který musí nasbírat 50 tisíc platných podpisů, nebo kandidát „politický“, kterému stačí podpisy senátorů, či poslanců?

Osobně fandím kandidátům nepolitickým, tedy těm, co shánějí podpisy. V prvním kole si jednoho vyberu a podpořím (předvýběr dvou již mám, jednu ženu a jednoho muže). Samotného by mě překvapilo, kdyby mnou vybraný kandidát uspěl a dostal se do druhého kola. Antibabiš by asi hrozně trpěl.

Ale to se s největší pravděpodobností nestane, ikdyž zázraky se občas dějí. Ale počítám s tím, že svou srdcovku v druhém kole mít nebudu, a tak se ho asi ani nezúčastním. Inu, tristní výběr (aspoň pro mě).

Celá vláda je takový tristní výběr. Proto mě nepřekvapuje pojmenování „vláda národní katastrofy“. Je to vláda arogantních neumětelů, co nic moc neumí. Vlastně jedno docela umí: sebeprezentaci na sociálních sítích. Někteří i lehce nadprůměrně. Ale je dnes ta pravá doba na vládu influencerů a youtuberů?

Co máme na výběr dál? Geopolitiku. Výběr mezi imperiálním ruským nacionalismem a byrokraticko-korporátním globalismem je také dost tristní. Existuje nějaká třetí cesta? Pro mne osobně ano, volím „božskou zahrádku“. Možná se jí dočkám až na onom světě, ale v čase, který mi zbývá, si chci vybrat svoji životní cestu v souladu se svou duší. Tak podporuji transformaci, svobodu spolu se zodpovědností, přirozenost a lokální patriotismus, lidskost, moudrost, nadhled, rovnováhu, klid a mír, žití v přítomnosti a v souladu s přírodou. A snažím se spojovat se sobě podobnými lidmi. Upřednostňuji konzervativní hodnoty vycházející z úcty k předkům, ale zároveň přijetí změny a pohybu jako přírodního (vesmírného) zákona. To je moje tak trochu „třetí cesta“.

Ona ta třetí cesta existuje i v té geopolitice. Tou nastupující mocností je Čína. Všimli jste si? Čína neválčí, Čína si všechny kupuje, Afriku, Latinskou Ameriku, …. Čína také drží své dlužníky pod krkem. A kdo je největší světový dlužník, víme. Čínský systém mi připomíná „mraveniště“, vše se tedy podřizuje mraveništi – kolektivu, jedinec asi nehraje žádnou roli. Neznám to a nepřísluší mi to nijak komentovat. Nicméně systém sociálních kreditů (kontrolovaná poslušnost) mě děsí a vnímám to jako digitální otroctví.

No, moc se mi to nelíbí a můžu s tím i nesouhlasit, nicméně nic s tím asi nenadělám. To by mohl jen Bůh. Ten nejspíš není komunistou, rozhodně ale není válečníkem ani kořistníkem. A třeba má rád čínského filosofa Konfucia, což bych považoval za tisíceletou moudrost Číny, byť i ta má své výkyvy v nemoudrosti. Ale to máme i my (Západ) a Rusko též. Hlavně v současnosti.

Takže ten výběr je opravdu tristní. Jednoho dne však ta tristní doba skončí. Až lidé prozřou a zmoudří. Moudré mistry jsme tu na Zemi měli, stačí je ctít a poznávat jejich moudrost a blížit se k nim, ne se jimi (slovy) zaštiťovat a činit pravý opak. Je jedno, zda si vezmeme moudrost z Konfucia, Krišny, Buddhy, u nás by byl přímější Kristus nebo přímo čeští mistři jako byl Jan Amos Komenský či Jan Hus a mnozí další.

Ten poslední výběr mi už tak tristní nepřipadá, naopak je inspirující. Jenže, necháme se inspirovat moudrostí v době, která tak přeje hlouposti?