Sbíral jsem víčka pro dobrou věc, pro pomoc nemocnému děcku. Teď sbírám „íčka“ a ani o tom nevím. Vlastně připomínají mi to vpravo nahoře na blogu. Mám tam magické a neustále stoupající číslo.
Však za mnoho nasbíraných bodů dávají obchodníci nějakou odměnu. Třeba už jsem vyhrál nějakého plyšáka. A tak jsem se jal zjistit, jak to s těmi íčky je a co za to, vlastně je.
Ještě musím podotknout, že íčka sbírám mimochodem, protože občas (u někoho často) diskutuji. Tak jsem se propracoval už ke slušnému balíku a přemýšlím, jak s ním naložit. Proto jsem se podíval na nabídku, čili co lze a za kolik íček získat.
Popravdě, moc mne toho nezaujalo. Tedy to, co si již mohu dovolit, mne neláká. Ovšem cena nejvyšší už lákavá je. Kniha „Jak to vidí Šichtařová“. To by šlo, to se mi ten sběr „íček“ vyplatí. Skoro dvě třetiny už mám naspořeno.
Našel jsem svůj kariérní cíl na tomto blogu: získat zadarmo (tedy za íčka) knihu blogerky roku! Mám pro co žít! A získávat íčka tak pracné není, stačí jen kecat, kecat a kecat, resp. klikat, klikat a klikat. Tak se do toho můžu pustit s vervou.
Jenže teď jsem tady vyzradil (sorry, jako blb) své sladké tajemství a někdo mě může předběhnout, někdo, kdo maká na diskusích ještě víc než já a kdo už má k vytoužené metě zatraceně blízko.
A až se tam doplazím já, tak z redakce Idnesu zazní: „sorry jako, ale Šichtařová už došla“. To by se mi mohl zhroutit svět.
Naštěstí je tu stále možnost si knihu koupit (za peníze), nebo si ji vypůjčit. Tak nemusím zoufat. Ale získat ji za íčka, je zkrátka lepší.
Ještě si počkám. A pokud už nebude, pak „sorry jako“ vytáhnu peníze a navštívím knihkupectví.
