Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo

Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.

Už jen to, že padá listí ze stromů a že se odbarvuje zelená barva listů do žluta a červena je známkou toho, že podzim už jednoznačně vládne. A zanedlouho nám ho ještě zdůrazní zimní čas, kdy tma přijde dávno před šestou večerní. Najednou člověk začne chodit za tmy do práce a za tmy z práce.

Říjen skončí, přijde listopad. Bude blátivý a sychravý? Pak prosinec. Napadne sníh a přijde mráz? Uvidíme a jediné, co je jisté, budeme se muset rozmarům počasí přizpůsobit. S tím se počítá, horší je to přizpůsobení se rozmarům vládní věrchušky. Nicméně už víme, že z této strany nemáme očekávat nic, najmě tedy ne plnění nějakých slibů (ty předvolební jsou už dávno passé), pokud mezi ně nepočítáme další zdražování, byť s děravým deštníkem proti drahotě, zvýšení daní a konsolidaci „elitních“ vrstev na úkor pracující střední třídy. A kdy a kde bude ten slíbený penicilín? Zítra? Ale jo, jen to bude asi v Polsku, že jo.

Ale vraťme se ke sluníčku. V sobotu (21.10.2023) bylo báječně, cesta tedy v podzimní mlze, ale celkem brzy se nám po příjezdu rozjasnilo a tím i oteplilo. Příjemně se hrabalo a na kolečku odváželo listí, i jiné práce šly na sluníčku lépe a radostněji. Také vycházka byla příjemná se zjištěním, že v cukrárně se sice už chystají na vánoční cukroví, ale kromě dortíků v tento čas si můžete ještě dopřát zmrzlinu.

V noci pršelo a celé nedělní dopoledne bylo takové zamračené a deštivé. Přesto se listí dohrabalo a odvezlo na hromadu a krátce po obědě jsme jeli domů. A jako naschvál, kromě toho, že přestalo pršet, na obloze z mraků vysvitlo sluníčko. To nás doprovodilo až domů a mohli jsme se tak projít se psem.

Minulý týden, kdy krátce i mrzlo a v práci jsem musel řešit topení, pomrzly i květiny, jiřiny a kany. Na chatě jsem je vykopal, přivezl domů a dal do sklepa, totéž mě čeká na zahradě. Tam si k tomu přidám i mečíky.

To, že o týden později budu zase chodit v tričku, bych nečekal. Ale to se zase může každou chvíli změnit. A jak je poslední dobou zvykem, teploty se rázem změní až o desítky stupňů. Ještěže se otužuju a díky tomu mi zima nebývá. Ale zimomřivky celkem chápu, s jednou z nich už třicet let žiju.

Ne, že by nosila dva svetry, zatímco já chodím doma v tričku, ale dlouhý rukáv a více vrstev oblečení má.

Jisté je, že každý den vyjde slunce, bude-li vidět, a ještě ke všemu hřát, už je jiná otázka.