Proč současný systém (matrix) odmítá jednoduchost?

Protože je založen na složitosti. Díky ní může udržovat chaos. Díky tomu může úzká vrstva lidí ovládat druhé lidi a přivlastnit si zisky.

Musí však ostatní o nutnosti složitosti přesvědčit, a to tak, že to jinak nejde, že by to bylo nebezpečné, že jiná jednoduchá řešení jsou bludy, které nemohou fungovat.

Proč by nemohly věci fungovat jinak? Vždyť to funguje, je to dokonce vyzkoušené, jenže kdyby se to rozšířilo, mohl by se systém zhroutit. Proto se vynakládá spousty prostředků, aby se udržel v chodu, proto se některé věci bagatelizují, šíří se strach, že jsou nebezpečné.

Co je nebezpečné? Zdravý selský rozum říká, že především válka. Na tom se asi všichni shodneme. Ale už se neshodneme, jak jí předcházet a zajistit trvalý mír. Spíš máme strach ze sebezničení, přesto zbrojíme dál, přičemž se snažíme udržet klid zbraní. Tj. vládne jakési trvalé příměří s tím, že čas od času se musí nějaké zbraně někde použít, aby se mohly vyrobit nové, lepší. Takže, co je za tím? Zisky a hlavně moc, egoismus. Kdyby za tím byla lidskost, už bychom se vzájemně odzbrojili. A tak to je s mnoha věcmi.

Právo, legislativa. Komu slouží složitý systém často si vzájemně odporujících právních předpisů? Proč je nová legislativa vždy rozsáhlejší a detailnější než ta předcházející? Kolik lidí (institucí) z té složitosti žije?

Co by se stalo, kdyby legislativa byla jednodušší a srozumitelnější? Mohlo by se třeba reagovat (rozhodovat) pružněji, lidi by to přinutilo být více zodpovědní, justici přemýšlet o principech spravedlnosti v souvislosti s lidskostí.

Totéž se může týkat dalších oblastí života. Např. farmaceutický průmysl. Funguje bylinkářství, platí to sokolské heslo ve zdravém těle zdravý duch. Platí i to, že přirozeností člověka je být zdravý. Víme o placebu, nocebu, psychosomatice, čínská medicína léčí pět tisíc let. Ale k léčení se upřednostňuje ne to, co je šetrnější a levnější, ale to, z čeho tečou větší zisky, bez ohledu na vedlejší účinky. Vždyť být nemocný a léčit se do konce života je přece normální. To, že se z léčených chronických pacientů málokdo uzdraví, už neřešíme. Systém nepotřebuje zdravé, psychicky odolné a nezávislé jedince, a ještě, aby takoví převažovali. Ztratily by se zisky, potřebuje jedince nemocné, ale ne mrtvé.

V Česku řešíme sucho a potravinovou soběstačnost. A zase se na to jde složitě. Upraví se legislativa (to nějakou dobu trvá) a dají se peníze na budování přehrad (což trvá ještě déle). Na jedné straně se budují mokřady, meandry, je snaha zachytávat vodu. Na druhé straně se nepřestaly zelené plochy asfaltovat, betonovat. Proč zemědělci nepoužívají hlubokou orbu, proč nejsou používány organické zbytky, meziplodiny, proč se hromadně neruší meliorace (odvodňování), proč se nenechávají části lesa své přirozené obnově? Proč se snažíme zase přírodu „znásilnit“ a nesnažíme se s ní „spolutvořit“? Asi proto, že to nepřináší patřičné zisky. Proto řepka, proto kukuřice na erozních svazích. Po nás potopa.

Proč dovážíme dotované potraviny přes půl Evropy a tady jsme je přestali vyrábět, či pěstovat? Jen proto, že mají jinde větší dotace a prodej nám tu obsadily globální řetězce? A kamionů nás zbavil na čas jen jakýsi virus.

Systém privatizuje zisky, zatímco náklady rozprostře na všechny daňové poplatníky. Co třeba automobilový průmysl? Potřebuje každý člověk auto? A ještě k tomu mít ho jen pár let a šup koupit si nové? Kolik by stálo auto, kdyby maximální marže byla jen 10, nebo 20 % navíc proti výrobním nákladům? Jaké by byly náklady na výrobu vozu, kdyby se započítávaly externality? Např.: zábor krajiny (ve městech zeleně) na parkování, vedlejší náklady zdraví (emise, práce záchranářů, zranění, invalidita, obezita, omezená pohyblivost)?

A co média? Proč nás straší a vysílají převážně negativní zprávy? Proč některé současné umění nás nekultivuje, nezkulturňuje a místo, aby tříbilo vkus, nabízí spíše hnus?

Proč jsou drahé (a nedostupné) byty, proč se nepodporuje spoření, ale půjčky? Proč jsou lichvářské půjčky a ve výhodě spíš exekutoři a insolvenční správci? Proč není zodpovědnost na těch, co půjčují? Když půjčíš nespolehlivé osobě, tak o to přijdeš a nazdar.

A takovýto složitý systém, ve své podstatě nelidský, chceme podporovat svou pozorností? Jen proto, že je to normální? To už jsme takové stádo s vymytými mozky?

Kdy už začneme budovat společnost, kde bude záležet na tom, co kdo umí, čím dokáže přispět, a ne na tom, co žvaní a jakým mává papírem (titulem, stranickou průkazkou, funkcí)?

Kdy už přestanou být pro nás důležití korporátní a hypotéční otroci (manažeři) v jakékoliv branži? Kdy budeme preferovat být před mít?

Kdy budeme preferovat jednoduché a dělat věci jedno-duše? Už ta čeština nás v těchto slovech navádí, součástí je „jedno“ (jednota, jsme Jedno, jeden celek) a „duch, duše“, tedy dát do naší činnosti ve prospěch celku i naši duši, srdce.