Už vylezly ven. Předvolební plakáty. Už jsou vyvěšeny. Už se předvolební boj do Zastupitelstva města dostal z virtuality (sociálních sítí) do venkovních prostor.
Možná bude i nějaký ten mítink. Co mě zaujalo bylo moto starosty (ODS): „práce místo slibů“. Faktem je, že místní ódéeska si to tady za ta léta odmakala a dokázala probudit ospalé městečko na konci okresu a přispět k jeho dynamickému rozvoji. Zásluhu na tom měl bezesporu dlouholetý starosta (28 let ve funkci) pan Jaroslav Král, který už tu s námi pár let není. Jeho nástupce se snaží jít v jeho stopách, což je navenek vidět. Neustále se tu něco buduje a mění.
Starosta je o starostech a žije mezi svými sousedy. Náš starosta je „králem facebooku“. Tam já vůbec nechodím. Vím, že toho má hodně, ještě dělá radního na kraji a politikou žije, na rozdíl od svého předchůdce, ten tedy byl také politik, ale žil (dle mého) především městem a sportem. Také vlastně přeměnil „Benátky město brusiva“ na „Benátky město sportu“.
Místní ODS věří v budoucnost. Víra je dobrá podpora, pokud ovšem není slepá a pokud to není ideologická zaslepenost. Tak si říkám, jestli té budoucnosti tady nebudeme (muset) říkat Zukunft nebo Future.
Ale vraťme se k heslu místní ODS „práce místo slibů“. Předpokládám, že se myslí práce pro město a jeho občany. Proč se tím neřídí i jeho stranický šéf?
Na centrální úrovni by ODS (po osmiměsíční zkušenosti) sedlo toto heslo: „sliby, místo řešení“. Zdá se (aspoň mně), že jejich dosavadní usilovná práce přináší do české kotlinky „výmaz“ střední třídy a kolaps systému. Pak ta budoucnost opravdu růžově nevypadá.
Ikdyby nyní na centrální úrovni ODS přepřáhla, zbavila se šéfa, zrušila pětikolku a dohodla se s ANO (a možná i s SPD), je to jen kosmetická úprava v rámci (prohnilého) systému. Navíc hrozí, že by v tom případě vyšel do ulic pan Šarapatka, bývalý televizní radní. Pokud by se rozhodlo ho podpořit Milion chvilek, pak by tam sám nebyl. Ale jsou „Chvilky“ i nadále tak morálně silné, když vidí nové účty za energie a ceny potravin?
Jaká je budoucnost současného společenského systému, který se přežil a který je udržován „na kapačkách“ a vede nás ke kolapsu? Řekl bych, že jeho „smrt“ je nevyhnutelná. Co se však na jeho troskách zrodí, je na nás.
Na každém z nás záleží, kterým směrem se lidstvo vydá. Osobně mám svůj směr vybraný, jen mi přijde, že jsem na té cestě ve svém okolí skoro sám. Mám už své odžito a jednu z možných realit stejně nechci žít, tak se věnuji času přítomnosti, abych si ten život každý den trochu užil.
Zázemí jsem si k tomu vytvořil. Tam budu tvořit svůj radostný život i nadále, dokud budu moct. A je mi tam moc dobře. Nechávám to tedy koňovi, resp. na Bohu.
Mám zodpovědnost pouze za svůj život, a tím, jak žiju mohu trochu ovlivnit své okolí. Nemám povinnost „spasit“ své sousedy. Pracovně vykonávám službu sousedům a snažím se jim pomoct. Obávám se však, že přichází doba, kdy úsilí v rámci systému bude naprosto marné.
To jsem vyjádřil v článku „Připravme se“, který jsem umístil do Hydeparku.
