Tak si říkám, kdy ten pohár trpělivosti přeteče? Kdy přijde ta pověstná poslední kapka? Je to opravdu individuální, každý to máme jinak.
Mohu psát jen za sebe. Je těžké obrnit se trpělivostí. Tak jsem se dozvěděl, že do předčasného důchodu se bude moct odejít maximálně tři roky před řádným termínem odchodu. Skvělé, to mi mé plány nijak nenabourává a stále platí mé rozhodnutí s ukončením funkce odchod do penze, což vychází na rok a půl před řádným termínem.
Otázkou ještě je, jak na tom bude po „reformě“ tzv. předdůchod, což znamená kupčit se státem a zaplatit si nějaký ten rok ze svého našetřeného. Bude to za dva, tři roky stále platit to, co dnes?
Jak jsem tedy na tom? A o jakou trpělivost u mě vlastně jde? Jsem na tom relativně dobře. Vyděláváme dostatečně na to, co potřebujeme a máme rezervy. Nemáme žádné hypotéky a půjčky. Takže přes inflaci a drahotu si nemám nač stěžovat. Zvládáme to. Psychicky jsem poměrně odolný a našel jsem si svou (spirituální) cestu.
Neživím se nezávislou a svobodnou činností, pracuji v malém kolektivu, kde jsem svým pánem. Platí tu: jaký si to udělám, takový to mám, ale zároveň, že tu práci, kterou mám udělat, za mě nikdo neudělá. Práce mi dává smysl, část výsledků je i vidět (např. zrekonstruovaná plynová kotelna, rekonstrukce vodovodního, kanalizačního či otopného systému na domech apod.).
Nicméně na mě stále dopadají výmysly státní byrokracie t.č. pod vlivem globálních korporací v systému, který se neustále zhoršuje. Aspoň já to tak vidím, a to zvyšuje mou nechuť se toho dále zúčastňovat.
Snažím se tedy žít přítomností, moc si se systémem nezadat, být trpělivý a nad věcí. Zdá se, že ten pád civilizace jde rychleji, než jsem čekal. Pravděpodobně se přibližuje i ten pověstný „náraz do zdi“ a možná se už chystá nějaké rozuzlení či velká změna.
A nejspíš se vše stane ještě před tím mým odchodem do důchodu. Vyvinout se to může všelijak. Že bych odešel mimo systém? Tedy ne úplně, ale z pracovního procesu, čímž bych se zbavil té nechutné byrokracie. S tím, jak se postupně dokončují opravy na domech, klesá i má motivace tady zůstávat a pracovat i v důchodu. Ne, že by nebylo co opravovat a co řešit. To mi vůbec nevadí, nevadí mi ani lidi (pro ty tu jsem, ikdyž mnohým vyhovět neumím), nevadí mi ani běžná administrativa, která je součástí mé práce, vadí mi byrokratické výmysly a nesmysly, které tu práci rozhodně nezjednodušují.
Neustálé změny legislativy, zvyšující se požadavky institucí (státu) jako jsou finanční úřady, zdravotní pojišťovny, správa sociálního zabezpečení, rejstříkový soud atd. Přežil jsem GDPR, dobu Covidovu, přežili jsme zrušení pobočky banky, teď přežíváme zrušení pobočky pošty, přežívám datové schránky. Co si ta zpropadená státní byrokracie vymyslí příště?
Možná už čekám na tu poslední kapku, která způsobí to, že pohár mé trpělivosti přeteče. Vím, z které strany mohu tu poslední kapku očekávat. Ze strany státní byrokracie.
Jen nevím, co tou poslední kapkou bude. Už se pomalu (rychle?) začíná tlačit na zrušení hotovosti, tomu se přirozeně bráním. Když se podívám na ty „elity“, které vládnou nejen u nás, a kterým naprosto nedůvěřuji, jsem přesvědčen, že bezhotovostní digitální systém zneužijí k nastolení digitálního otroctví a kdo nebude poslušný, bude ze systému „vyhozen“, nedostane peníze (kredit), zruší mu účet.
A nejde jen o byrokracii státní, ale i korporátní. V obou narazíte na „roboty“, ale v případě bank, mobilních operátorů, ČEZ apod. zahájíte telefonní hovor s robotem, když vydržíte a proklikáte všechna čísla, obvykle začnete mluvit s „bio-robotem“ a když máte štěstí přepojí vás na člověka, s nímž se můžete rozumně lidsky domluvit.
Ach jo, ať si to ta umělá inteligence za mě klidně převezme a já (velmi rád) půjdu do háje. Zelenýho. Mám kam jít a pro mě je to ráj.
