Pod hromadou biologického odpadu

Milovník házení vidlí s nimi i rád pracuje. Na pozemku odpad vzniká nejen přirozeně např. padáním listí a větví, ale také z činností jako je sekání trávy, zbavování plevele, vytrhávání kopřiv a popel ze spáleného dřeva.

Obvykle se to hází na hromádku, hromádky se pak nabírají pomocí vidlí na kolečko a sváží se buď na tzv. kompost, nebo na dočasné větší hromady. Ty se pak při nějaké příležitosti časem likvidují, obvykle, když už je dole očekávatelný humus.

To samé se děje na kompostu, kdy se po zpracování různými půdními organismy a hmyzími breberkami přeměněný odpad na půdu s obsahem humusu vrací zpět na záhony.

Kvůli rybníčku jsme likvidovali jednu starší hromadu přesouváním vidlemi kousek dál. Vyrušili jsme tři slepýše, dva se rychle odplazili, třetího žena vzala do ruky a položila kus dál. Tak jsme při té likvidaci byli pak opatrní a doufáme, že jsme je nevyhnali úplně, že se někam přesunou. Už jsme u nás několik slepýšů viděli, třeba se jim bude líbit i na nové hromadě kamení.

Když jsem si vymyslel státi se rozsévačem semen z pytlíčku „medová louka“, potřeboval jsem je přikrýt vrstvičkou půdy, nejlépe s humusem, tak jsem se vrhnul na odkrývání jiné hromady na druhé straně pozemku.

Tam už mi žena neasistovala, tak neviděla, co jsem viděl já. Dvě nebo tři nabrání vidlemi a odhoz vrchních vrstev kousek vedle, po dalším nabrání jsem viděl něco, co ještě v životě ne. Vidlemi jsem odkryl hnízdo sršňů a na okamžik v plné kráse jich viděl (asi tak) několik desítek najednou. To, co mi zůstalo na vidlích, jsem opatrně dal zpět na hromadu a obezřetně pomalu odešel.

Asi za půl hodiny jsem se opět přiblížil, abych zjistil, zda se sršni nerojí a nepřipravují k obraně či útoku. Asi byli šokováni a zaměstnáni opravou svého bydliště, že žádný z nich nebyl v okolí vidět. Tak jsem opět vrátil přeházenou kupku na původní hromadu. Nic se nestalo, jen jsem věděl, co hromada ukrývá.

I ti sršni do přírody patří a jsou svým způsobem také krásní, jen člověk má před nimi opravdu respekt, a tak je radši nechá na pokoji.

A tu hlínu na rozházená semínka jsem vykutal jinde. 

Fotky nečekejte, sršně jsem podruhé odkrývat nechtěl, proto abych je zdokumentoval, to už by se mohli rozzuřit a slepýši se rychle odplazili. Toho jednoho (kterého žena na chvíli vzala do ruky) jsme vyfotit tedy mohli, ale to by nás v tu chvíli muselo napadnout si dojít na verandu pro mobil.

Ale nakonec vás o slepýše neochudím, dokonce jsem ho sám vyfotil. Potkal jsem ho ale na své pěší cestě z Milovic do Benátek.