Plout na vlně

To umí surfaři. Je na ně krásný pohled, jak naskočí na vlnu a užijí si to. Než se to pořádně naučí, tak je vlna asi mockrát spláchne.

I my plujeme na vlně. Někdy doslova, může se to stát při povodních, vlna vody projde naším domem, pozemkem, to zažíváme my vnitrozemci, lidé na pobřeží moří, zvláště oceánů mohou zažít i poněkud větší vlnky vč. tsunami.

Na vlně můžeme plout i přeneseně. Třeba na vlně mainstreamových zpráv, nebo naopak na vlně těch nemainstreamových, na vlně drog, na vlně sociálních sítí. Prostě vlny a vlnky jsou různé.

Většinově plujeme na vlně emocí. Zkrátka nás takové vlny přepadnou. Některé romantické duše střídají vlny euforie, radosti s vlnami smutku či hněvu. Na jedné vlně duše plesá, na druhé klesá (bolí).

Samozřejmě člověk by nejradši nasedl na vlnu smíchu, radosti, euforie a sjížděl by ji pořád. Jenže to je nemožné. Dá se toho dosáhnout drogami, psychedelickými látkami, ale to obvykle má krátké trvání a vyvolává závislost. Vlny euforie jsou čím dál menší a kratší, za to vlny deprese a absťáku sílí až z toho dotyčný, co takové vlny sjíždí, často šílí.  

Ovšem jaksi bez chemického pomocníka dokáží na vlně euforie jet děti, pokud je tedy rodiče nechají či si s nimi hrají. Dětská hra je hra pocitová, hra emoční. Dítě snadno přepne své emoce, v rychlém sledu dokáže vystřídat pláč a smích, roztomilost a otravné zlobení. Prostě dělá vlny.

Přirozeně kolem nás jsou vlny radiové, elektromagnetické, to už ani nevnímáme. Ale děláme si jiné vlny. Očekáváme teď další covidovou vlnu a vlnu chřipek. Do toho tu máme vlnu zdražování a inflační vlnu. To už žádná vlnka není, ale skoro tsunami, která mnohé potápí. A tak nás brzy čeká vlna propouštění, také demonstrace, protesty, sociální bouře se dají očekávat ve vlnách.

Jen to počasí je k nám laskavé takovou vlnou na říjen nezvyklého tepla. Do Vánoc to nějak vydržíme, pak některé vlny zesílí. Pravděpodobně vlna exekucí, vlna krachů, vlna nezaměstnanosti, vlna naštvanosti a zoufalství.

A to by v zimě mohla ještě přirozeně přijít vlna mrazů a sněhu. Vlnit se asi nepřestaneme nikdy, ledaže by nás nějaká ohromná vlna spláchla a Země by od nás měla pokoj.

Když nás ani Země nespláchne a naše lidské vlnění se uklidní, pak se těším až vlnky zčeří hladinu rybníka, do něhož se ponořím a zaplavu si. To si nejen zavlním, ale i zavrním (blahem).

Už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposled vlnil při tanci. Plesy se rušily díky Covidu, nyní to vypadá, že se bude šetřit energií, a tak příležitost k vlnění při tanci nejspíš nebude. Také je to otázka peněz, kterých díky inflaci není nazbyt a pořádat ples se tedy z důvodu pravděpodobně nízké návštěvnosti ani nevyplatí. Možná nastane změna plesové sezony a posun do pozdního jara. Ale to už budu na vlně jiných zájmů, protože bude venku hezky.

Předtím ale bude nutné přečkat zimu. Když nebude čím topit, dopřejme si alespoň hřejivé pocity a tulení. Nemyslím tulení kožešiny, ale takovéto přitulení se třeba pod peřinou. Nějaké teplo tím vzniká. A také může vzniknout vlna lásky a zahřeje nás její hřejivá náruč.