Pěna dne

Mám na mysli tu opravdovou pěnu. Pěnu na holení. To se takhle člověk holí, dokonce se oholí a najednou….

Něco tu syčí. A to už tu jednou bylo (zde). Zase „hrnečku vař“ a tentokrát toho bylo víc. Tak nevím, zda příště místo k tetě nezajít raději ke strejdovi a zdali to vzít Diplomaticky, či na to jít od Adama. Nebo že by snad jedině francouzský strýček Gillette nevypěnil?

Že se mi to stane jednou, fajn. To mohla být náhoda. Ale podruhé to je snad schválnost, anebo taky zázrak. Kdo to takhle má?

Tak štětku ještě mám, jen nevím, kde a zda vůbec prodávají tu originální krabičku s Barbusem, nebo jak se to jmenovalo. Nebo přejdu na nějaké gely, ale to je také v té tlakové lahvičce. Nebo mi prostě někdo tam nahoře sděluje „nehol se!“ Nejspíš to bude vtipálek. Nakonec proč by měl být Bůh suchar a neužíval si kanadský žertík při mém holení?

Opakovaný vtip přestává být vtipem. Ovšem to platí u nás u lidí. Pro Boha to může být opravdu boží zábava.

Pro mne to bylo prve překvapení, teď jsem se i zasmál, přiznávám. Jo, a vzpomněl jsem si na vtip:

Job vzhlíží k nebi a ptá se vyčítavě „proč mi to děláš, Pane?“ Bůh vykoukne z obláčku a říká: „já ti ani nevím, ale nějak mne sereš“

Pěna toho dne vypadala takhle.