Konec roku vybízí k bilancování. Žiju jako by ve dvou světech, které se vzájemně prolínají, v obou jsem přítomen tělem a duší.
Svět práce, tedy zaměstnání: trávím zde svých 40 pracovních hodin týdně od pondělí do pátku vyjma dovolených. V tomto světě konám někdy smysluplnou práci pro druhé, když zprostředkovávám např. opravy v domech a (spolu)řeším problémy, které přicházejí. Tady hraje svou roli především ta lidská stránka a ta mě naplňuje a dává smysl.
Na druhou stranu ale na mě také doléhá (ta nesmyslná) byrokracie a legislativa, čemuž se zkrátka nedá vyhnout. Snažím se tomu nevěnovat moc pozornosti a nestresovat se tím, ono to vždy nějak dopadne a často stačí zvednout telefon a domluvit se. Je to samozřejmě čím dál složitější, ale ještě se lze setkat s lidskostí.
V oblasti práce se mi (spolu s kolegy) letos podařilo dotáhnout do konce některé věci, které jsme si předsevzali. Po likvidaci zchátralého objektu v našem majetku se nám podařilo prodat pozemek Městu.
Léto bylo uvolněné, v oblasti volnočasových aktivit došlo k vybudování rybníčku na chatě a k dalším záležitostem, které zvýšily náš tamní komfort. Oslavili jsme třicet let společného života, rozloučili jsme se se starou fenkou, abychom si po krátkém čase pořídili nové štěně.
Na podzim přišly nečekané výzvy, pracovně souvisely s krachem Bohemia Energy a zdražením energií a bylo nutné naléhavě řešit právě tyto priority. Pak do toho vstoupila smrt maminky, a nakonec předvánoční Covid. Takže docela fičák ke konci roku.
Byl to rok změn, který změnil celkovou společenskou atmosféru, naboural jistoty a nutil nás postavit se čelem k událostem, které si člověk ani neuměl představit, že je bude muset řešit. Nakonec bych rok hodnotil smířlivě. Některé záležitosti moc příjemné nebyly, ale byly tu i ty příjemnější.
Své poklady vydala i fotopast, sklidili jsme, co jsme zaseli. Země a příroda nám vrátila to, co jsme do ní s láskou vložili. A odměnila nás jako návštěvníky i spolutvůrce. Nejen užitkem, ale i krásou.
Přežili jsme to, a to je skvělá zpráva. Nakonec i to, co vypadá jako špatná zpráva se pod jiným úhlem pohledu jeví jako zpráva dobrá. Prodělání nemoci posílilo imunitu, získali jsme protilátky a jako bonus nečekaně i půlroční covid pas. Přišel odpočinek, udělalo se jen to, co hořelo a dalo se stihnout a ušetřilo se zároveň pár dní dovolené.
Navíc poslední dny roku, co by oficiálně zdravý, strávím na chatě a tam blíže přírodě přivítám i nový rok. Co si v něm přát? Život. Živý, živoucí, žitý. Tak na život, ať se nám líbí ho žít!
