Odpočítávání

Tak už tu mohu odpočítávat: 10, 9, 8, 7 ……. 2, 1, start! Vlastně konec. Ale také start. Když něco končí, zpravidla zároveň něco nového začíná.

Jak je to vlastně s tím koncem? Slíbil jsem tisíc blogů a dost. Tento má číslo 990. Když si ovšem zadáte na blogu „blogeři“ a vyplníte jméno, najdete u mého příjmení jiné číslo 998. Čili tam je o osm blogů víc. Jsou to ty, které byly přesunuty z hlavní stránky, nebo přímo já jsem je dal rovnou do Hyde parku. Některé se po úpravě vrátily zpět, tak jsou možná započítány dvakrát. Nevím. V každém případě je rozdíl osm blogů.

Dojedu do tisícovky tak, aby po rozkliknutí mého blogu bylo pod jménem číslo 1000 a pak nechám tento blog spát. Bude to taková „šípková Růženka“, ale možná se časem probudí, nebo úplně zmizí.

Jsem úspěšný bloger? Jsou tu lidé, kteří toho napsali mnohem více, jsou tu blogeři, kteří se mohou pochlubit víc jak milionem čtenářů (mám celkem něco přes 560 tisíc), jsou tu blogeři, kteří dosáhli takové popularity, že se každoročně umísťují na předních příčkách ankety bloger roku. Jsou tu lidé, kteří se stali VIP blogery.

Žádného z výše uvedených úspěchů jsem nedosáhl. Z hlediska slávy a popularity mé psaní zde úspěšné nebylo. Vydržel jsem tu osm let. Jistě jsou i ti, kteří tu jsou etablováni déle.

Co tedy osobně považuji za úspěch? Že jsem to vydržel a dotáhl až sem. Že si mé psaní našlo okruh čtenářů, že bylo pro někoho inspirací a že někomu něco z té tisícovky článků udělalo radost, vyloudilo úsměv na tváři, inspirovalo k zamyšlení, nebo třeba malinko přispělo k pozitivní změně v životě.

Že psaní od srdce chytlo za srdce. A to je pro mě to největší ocenění a také největší úspěch. Po splnění oné mety: 1000 blogů, přejdu od slov k činům. Jednak to bude setkávání a tvořivé aktivity v lokální komunitě a jednak sestavení knihy mých povídek a snad i knihy se spíše filozofickými texty s pracovním názvem: „Své plány Bohu nevyprávěj“.

Komu by snad chybělo mé blogování, pak zde najdete odkaz na nový blog: Texty a prezentace :: Tichaci-cz . Byl založen zejména proto, že se obávám, že nejvíc to psaní bude chybět mně.

Odcházím, protože nemám rád autocenzuru. Považuji ji za nalhávání sám sobě, a navíc nechci být tady úplně vypnut, kdybych náhodou překročil kodex blogera tak, že bych adminům nedal jinou možnost. Chci na tomto médiu, které se ke mně chovalo férově, zachovat své články, dokud to půjde.

A doufám, že aspoň někteří moji pravidelní čtenáři budou chodit na návštěvu do mého nového působiště. Tam to jistě nebude o vlivu celostátního média, které svým způsobem zaručuje určitou čtenost, tedy kvantitu. Očekávám rapidní pokles zájmu a čtenosti. Na druhou stranu to bude více o psaní tak, jak mi zobák narostl, tedy psaní bude upřímnější, neboť nebude autocenzurováno. Možná už jste si někteří rozdílů všimli.

Jste srdečně zváni k návštěvě. Je to jak v realitě, starý systém (blog) dobíhá, nový systém (blog) se rozbíhá. Je na čase upravit i profilovku.