O vidlích a kydání

Vidle mám dvoje. Jedny klasické a druhé rycí. Hnůj nekydám, protože jaksi nechovám hospodářská zvířata. Vidle ale používám.

Rycí vidle k rytí zahradních záhonků většinou na podzim po sklizni a ty vidle obyčejné k takovému skoro-kydání, kdy se jedná o takový skoro-kompost. Je to hromada bioodpadu (listí, tráva, plevele, popel, atd), která se směrem nahoru vrší a směrem dolů to tleje a pracuje jako v klasickém kompostu.

Postupně se dole tvoří humus. Jednou za čas vezmu vidle a hromadu přeházím, protože se potřebuji propracovat k tomu humusu a doplnit záhony či např. vytvořit nové. K tomu mám ještě zvířecího pomocníka krtka, který dělá na louce (spíš trávníku) své hromádky, ale jde převážně o zkypřenou půdu, kterou mohu nabrat, naložit na kolečko a dosypat jím záhony, příp. překrýt vrstvu humusu.

Tím se bavím a zároveň touto prací na čerstvém venkovském vzduchu kompenzuji sedavou práci kancelářské krysy v systému, který mi vyhovuje čím dál méně. Správně mi již vyhovovat přestal, ale ta práce sama o sobě mi přes ty byrokratické nesmysly ještě smysl dává a navíc mě (na rozdíl od těch vidlí) živí.

Také mě baví do toho systému házet vidle, příp. sypat písek do soukolí. Což činím hlavně určitou ignorancí jeho zastrašování a příkazů. Protože, jak známo, „plníš-li ochotně příkazy, dostaneš další“ a to já už žádné další dostávat nechci a nepotřebuji. V tomto smyslu jsem pasivní a nikam se nehrnu. Za to aktivně píšu své kydy.

Jsem zaměřením spíše intelektuál, v intelektuálském prostředí jsem pracovně strávil řadu let, ale poslední léta trávím v prostředí opačném, více „buranském“, spolupracuji více s lidmi, kteří se živí rukama. Samozřejmě mě svým intelektem neohromí, ale to významně kompenzují svou šikovností a zručností a já před nimi smekám. A také se od nich trochu učím.

Intelektuálské prostředí už mne nebavilo, sešněrované prostředí státní správy či globální korporace není pro mě. Proto ta práce na čerstvém vzduchu v době osobního volna, proto to rýpání v hlíně, proto návrat k přírodě. Proto jsem naopak hrdý na označení „venkovský balík, buran, či vidlák z vidlákova“.

Jak jsem již před časem zjistil, označení vidlák mi nepřísluší, resp. mohl bych porušit autorská práva blogera, který si říká Vidlák a provozuje web (blog) Vidlákovy kydy (níže odkaz).

Tento chlápek zajímavě píše, zabývá se zemědělstvím a chovatelstvím, má vícero dětí. A snaží se rozebírat (analyzovat) situaci z více stran. Tím si získal moji přízeň. Nesouhlasím se vším, co píše a na můj vkus řeší politiku a společnost až moc, ale jeho články o problematice, které rozumí, tj. zemědělství a samozásobitelství jsem docela hltal.

Sdílíme spolu ten kritický pohled na současný systém (spíše režim) a jeho vládnoucí elity. Najdeme spoustu rozdílů (třeba Covid a vakcinace), ale i v tomto tématu se mi jeho psaní líbí, protože je analytické, faktografické a své názory nikomu nevnucuje a netvrdí, že je neomylný a že jedině on má pravdu.

Takže „Kydy“ jakéhosi Vidláka, kde se prostě kydá o tom, co se děje, samozřejmě pod jiným úhlem pohledu, než nám z televizní obrazovky k nedělnímu obědu servíruje Václav Moravec, mě docela baví.

Také já rád kydám své plky sem, ale více mě baví to kydání s vidlemi.

Chcete-li si s Vidlákem zakydat, můžete tady: Vidlákovy kydy (vidlakovykydy.cz)