O letošním srpnu z osobního pohledu

Máme srpen, druhý měsíc prázdnin, dny se krátí, ráno je více zima. Je období zrání a sklizně a příroda se již pomalu chystá na podzim.

To nás opustí stěhovaví ptáci, začne nejprve žloutnout a pak padat listí, některá zvířata se uchystají k zimnímu spánku, jiná připraví svá těla na zimu, aby ji mohla přežít.

Ale ještě je léto a také může přijít babí léto v září. Takže ještě si to můžeme užít. Asi už nebudou vedra, určitě bude dřív tma a chladnější rána a večery.

Budeme si moct stále užívat venkovní aktivity. Ty jsme si měli užívat na týdenní dovolené v Bulharsku. Už jsem o tom psal, že se na to moc netěším. Vlastně to měla být náhradní dovolená za rok 2020. Museli jsme si vybrat voucher do konce října 2020, doplatit na polovinu ceny zájezdu a čekat, jak to dopadne.

Potom jsme museli doplatit celou cenu a čekali až nám pošlou instrukce. Asi devět dní před plánovaným odletem nic nepřišlo, tak se žena ozvala a cesta do Bulharska se tím vyřešila. Neletíme: změnili nám původní hotel v klidné části, který nepotvrdil rezervaci, na daleko větší v centru turistické zábavy, a to pro nás není. Navíc nám nemohli garantovat ani původní termín, a to by nemuselo projít v zaměstnání.

Změněné podmínky jsme odmítli, tím se vyhnuli všem potížím od testů, roušek, příp. karantén. V podstatě bylo vyslyšeno naše přání a dopadlo to tak, jak pro nás nejlíp mohlo. Letěli bychom hlavně proto, že jsme nechtěli „zbůhdarma“ vyhodit zaplacené peníze. Z důvodu změny ze strany CK bychom měli mít nárok na vrácení peněz, snad nám tedy něco i vrátí. A i kdyby ne, tak mně se ulevilo.

Odpočineme si tedy na chatě a vzhledem k tomu, že nebudeme mít s sebou starou a nemocnou fenku (o níž se několik dní postará syn), budeme moci si udělat i celodenní výlety. 

Přiznávám, že jsem srab, že bych nemusel absolvovat zahraniční dovolenou s CK. Teplá jižní moře mne ani moc nelákají a ani nemám rád to válení se u moře. Ještě k tomu všechna ta omezení díky Covidu. Jen jsme zvyklí jezdit na dovolené k moři (jednou za několik let) spolu s manželkou (dříve i dětmi) a ona je ta iniciativní ve výběru a zařizování. Já to jen odsouhlasím (vybírám z předloženého užšího výběru) a pak se stávám účastníkem zájezdu.

Možná by bylo na čase se někdy rozdělit, aby manželka jela s kamarádkou (či sestrou) k tomu teplému moři a já se třeba s bráchou vydal na sever k těm mořím chladnějším (možná i kolmo a vlakem). Ale to už bude (jak zpívali Kaťáci) někdy příště.

Ještě nás v tom letošním srpnu čeká jedno významné kulaté jubileum v rodině a zároveň výročí svatby (také kulaté).