Našemu malému lesíku vévodí statný dub. Pod ním se krčí javor, je tam pár jasanů, vrba, statná borovice i mladý smrk. Ale úplně nejvíc je olší. Ty lemují potok a bývalý rybník.
Pravděpodobně na jeho bývalé hrázi stojí i ten mohutný dub. Byl tam (kdy?) někým vysazen, či tam vyrostl ze žaludu? Ty olše tam také lidská ruka vysadila, či se tam nějak přirozeně rozmnožily? Nevím, zkusím po tom zapátrat.
Mnohé stromky v našem lesíku jsou nálety, některé ani neumím pojmenovat. Jsou tam i křoviny, např. černý bez. Je to takový přirozený kousek lesa, kde vládne příroda. Začíná právě za tím mohutným dubem.
Dole je rostlinné patro, kde sasanky vystřídají kopřivy, mezi nimi se krčí malé semenáčky stromků, pak jsou křoviny, a nakonec různě staré stromy. Převážně starší, s dutinami, kde hnízdí různé druhy ptáků.
Je to ptačí ráj. Také hlemýžďů, žížal, čmeláků, včel i motýlů je poměrně dost. Samozřejmě méně by mohlo být těch invazivních slimáků, ale zatím to není tak hrozné. Potkali jsme slepýše, užovku nejen obojkovou, ale i (snad?) podplamatou. Ještěrky jsme ještě neviděli, asi chtějí větší teplo. V potoce rybky a také nějakou žábu u potoka (jsme kdysi viděli). Z drobných hlodavců samozřejmě myši, veverky a večer jsem viděl i zajíce. Z šelem jsme viděli lasičku a nedaleko (bohužel přejetou) kunu.
Z hmyzožravců se nám podařilo vidět ježka a krtek zanechává své viditelné stopy na travnaté louce. Z větších zvířat jednoznačně srnky, ty jsme i párkrát zachytili (vyfotili), sem tam je vidíme, ale hlavně narážíme na jejich stopy, nejen otisky jejich stop v hlíně či sněhu, ale i bobky a ponejvíce ohryzané vysazené rostlinky.
Některé to nepřežily, jiné naopak zregenerovaly, některé jsme se rozhodli chránit a některým se srnky vyhýbají.
Nejvíc vídáme ptáky, večer se tu a tam objeví i netopýr. Co asi vidí a ví ten němý vysoký strážce, mohutný dub. Kdyby ten mohl vyprávět, čeho všeho byl asi svědkem? Jak tato část krajiny dříve vypadala? Co se děje v noci, když spíme? Čí oči pročesávají tmu a kdo se nám tam pohybuje?
Chceme na svých pozemcích přírodu chránit. Ono je to jen o tom, že ty pozemky máme zapsané na katastru, ale jinak je to více méně území paní Přírody. Aspoň ta část za oním vysokým dubem.
Před dubem se o něco snažíme, tam jsme kousek proměnili a snad ještě proměníme, až tam vybudujeme biotop, čili místo bývalého rybníka malé přírodní jezírko.
V území před „bývalým“ rybníkem se zahradnicky snažíme, většinou jen sekáme trávu, máme cca dvaceti metrový pruh záhonu podél cesty, záhonky u vstupního plotu (je to krátký, dřevěný, vzdušný a jediný plot) a velkou skalku na jedné straně asi bývalé hráze bývalého rybníka. Na pletí a zalévání až dost. A také na radost z koukání na kvítka a motýlky. Občas i nějaký užitek: bylinky, lesní jahody, maliny, rybíz.
On si tak tam v té své mohutnosti stojí a dívá se na to naše pachtění, občas s pomocí větru zamává olistěnými větvemi a na podzim shazuje žaludy, ale hlavně listí, kterým zapadá téměř celý bývalý rybník, než ho (občas se to stane) přikryje sníh. I v zimě místu vévodí král stromů našeho lesa a na jaře mu chvíli trvá, než vypučí všechny pupeny a roztáhne listy do celé své krásy.
A to je on, v celé své kráse.
