Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Proč? Pro člověka spíše mimosystémového (někteří by řekli přímo antisystémového) jako jsem já, je to psychicky náročné a vybíjející. Proto se otevírám možnosti zkrátit si úvazek. Protože jsem na funkci, musí mi to schválit shromáždění delegátů, tak to zkusím v příštím roce navrhnout. Víc bych se věnoval tomu smysluplnému, co mě na té práci baví, a to ubíjející s perspektivou náhrady bych chtěl předat někomu, koho ta byrokracie buď uspokojuje, nebo mu aspoň nevadí tak jako mě.
Znáte nějakého právníka, který by se ocitl na dlažbě, nebo už nechtěl vykonávat své povolání v nějaké korporaci či advokátní kanceláři a byl ochoten jít s platem dolů? Ani to nemusí být právník. Bude mi stačit, když to bude někdo více ochotný plnit byrokratické předpisy než já (a to snad musí být skoro každý). Když to sem nebude mít daleko, nebo bude přímo z města, kde žiju a pracuju, tím líp. A co že mu mohu nabídnout?
Výkon profesionálního předsedy SVJ na několika domech a vedení vybraných úředních agend bytové správy. Později možnost dělat zde vedoucího. Stejně budu někoho shánět.
A co já? Získám víc času pro jiné činnosti a mohu i vymyslet, jak po čase část z nich může být i placená, protože zároveň peněz bude míň, ať již z důvodu, že si je úměrně zkrátím ze současného platu, nebo si na základě inflace nepřidám. Ale o tom nerozhoduji já, může být pouze přednesen návrh a ten se buď schválí, nebo ne. V každém případě to nemůže ohrozit chod kanceláře a v tuto chvíli to není na pořadu dne.
Ideální by bylo, kdybych měl do té doby, kdy se to bude schvalovat vážného zájemce o tuto práci. Může se začít třeba menším úvazkem či nějakou dohodnutou spoluprací. V každém případě bychom si měli spolu lidsky sednout, a hlavně by si měl rozumět s mými kolegyněmi.
Pokud mu sedne i práce, má tu určité stupně volnosti čili jaký si to udělá, takový to má, může tu být na dlouho a spokojen. Stejně mě to hledání za pár let čeká, tak proč s tím nezačít takto nezávazně už teď.
Tímto je můj záměr vyřčen a zveřejněn. A mohu vám sdělit, že právě odešlo napětí minulých dní a v mé duši se rozhostil klid a s ním se vše zvládá lépe. Ony ty životní lekce mají svůj smysl, aneb nic se v životě lidském neděje pro srandu králíkům, vše je nějaká zkušenost, která člověka někam posouvá, nebo s ním aspoň zacloumá, aby přemýšlel, co v životě dál.
A co kdyby to právě na základě tohohle článku vyšlo?
PS: ta změna se týká i tohoto blogu, ale to si nechávám na příště.
