Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.
Když jsem si FB (asi v únoru 2017) zřídil po přemlouvání kamaráda a kvůli výroční akci z mládí, dal jsem tam svou usedlou fotku již staršího data.
Pak se chtěla připojit žena. Chtěli jsme být na jednom profilu oba. Když tam žena něco napsala, či odpověděla s mým jménem a fotkou, dost to lidi mátlo. Takže občas na nás vyjuklo: „co mi píšete, když Vás vůbec neznám?“
Nakonec jsem tam dal fotku krajiny s letící volavkou. Což bylo dost anonymní, protože v malém kolečku byla vidět krajinka, domy a nebe. Profil jsem přejmenoval, jenže „a“ mezi jmény to nevzalo, a tak jsme se nazývali Honza Dana T.
FB nejvíc posloužil v roce 2017 a byl to docela dobrý sluha, který nám umožnil vzdálenou komunikaci, když byla dcera na druhém konci světa a zorganizovat jednu vzpomínkovou akci. Za to se sluší poděkovat. Ale v roce 2018 jsme ho již k ničemu podobnému nepotřebovali, tak náš vztah začal skřípat a chcípat.
Snad nejlepší z mých ojedinělých komentářů na FB byl tento: „Tak se mě to ptá: Honza, co se Vám honí hlavou? Celkem hovno, pane Zuckerbergu“. Jako slušně vychovaný muž jsem na otázku odpověděl.
Celkově mne přestalo bavit se tam občas připojovat. Na to FB není stavěnej. Tam musíš být pořád, jinak se ztratíš. Tak jsem se radši ztratil definitivně. A 1. ledna letošního roku jsem jej opustil.
Bylo to nejrychleji splněné novoroční předsevzetí v životě. Vzhledem k tomu, že zároveň bylo jediné, měl jsem stoprocentně splněno už první den.
