Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…

…zpívá se ve známé písničce Františka Kmocha. Pravdou je, že Kolín se nachází v Polabské nížině, v nadmořské výšce maximálně 220 metrů. Přesto lze v blízkosti města nějaké kopečky najít.

Moc se mi nelíbilo, když kamarádi a spolužáci na koleji trochu pohrdavě o Kolínu prohlašovali, že je to nezajímavá placka. Jeden spolužák byl z Kaznějova. Seznamoval se způsobem „Ahoj, já jsem Míra z Kaznějova“. Málokdo z nás věděl, že nějaký Kaznějov existuje. Jenže on ho dokázal tak zpropagovat, že o existenci a hlavně významu Kaznějova věděla nejmíň polovina osazenstva vysokoškolských kolejí v polovině 80. let minulého století.

„Ty neznáš Kaznějov? No, to bys měl“ „A proč?“ „Znáš Vitacit?“ „Jasně, že znám“ (kdo by tenkrát neznal prášek, z něhož se po zalití vodou vyklubal docela chutný nápoj). „Vidíš a právě Vitacit se vyrábí v Kaznějově“. Míra byl také hlavním dodavatelem oblíbeného prášku z jeho města.

Od těch dob mám natrvalo v hlavě usazené spojení Kaznějov – Vitacit. Ale zároveň jsem přišel na to, že mohu vyvracet pověsti o svém rodném Kolíně jako lautr rovině. Tak jsem začal bájit o tom, že kousek od Kolína začínají a/nebo končí některé naše menší hory a pahorkatiny.

Pár kilometrů na západ od Kolína, směrem na Prahu, leží dva (sice nenápadné, ale proslulé) kopce, kde se odehrála v roce 1757 slavná bitva, v níž Rakousko porazilo Prusko. Prusové se usídlili na kopci vysokém 279 m n. m., který byl na počest jejich panovníka později nazván Bedřichovem. Pod protilehlým kopcem Křečhoř (333 m n. m.) se nacházelo vojsko rakouské.

Za těmito kopci směrem jihozápadním se krajina vlní a dá se tedy říci, že právě zde začíná a končí Středočeská pahorkatina.

Přesuňme se nyní na severovýchodní okraj Kolína, na pomezí Kolína a místní části Sendražice. Tam leží kopec Vinice (241 m n. m.) a jím začíná pás Železných hor. Tohle se (na rozdíl od Středočeské pahorkatiny) opravdu tenkrát tvrdilo v nějaké místní publikaci. Docela ostudné bylo, že vedle kopce se v té době nacházela skládka a tak Železné hory v Kolíně začínaly poměrně nevábně. Skládka už je dávno rekultivovaná a poblíž byla (jako turistická atrakce) obnovena řepařská drážka.

Bydlel jsem v jihovýchodní části Kolína a vyráželi jsme si hrát do blízké „divočiny“ kousek od cihelny (kterou ještě za našeho dětství zrušili), kde se nacházely dva kopečky, kterým se říkalo Malý a Velký Loďák. Zimy i v té rovině byly v době mého dětství takové, že pokaždé přinesly sníh a tak jsme na Malém Loďáku sáňkovali, na Velkém Loďáku se učili lyžovat. Dnes už nic z toho neexistuje, Loďáky i cihelnu pohltila nová zástavba, kus sídliště a pak rodinné domky.

Malý kousek odsud je Polepský vrch (254 m n. m.), pokud bychom pokračovali dál na jihovýchod, dojedeme kolem Kaňku (353 m n. m.) do Golčova Jeníkova a už jsme v kraji Vysočina. Těm zdvihajícím se kopečkům kousek od Kolína se říká Hornosázavská pahorkatina a ta je (pokud ne součástí, tak aspoň předhůřím) Českomoravské vrchoviny.  

Takže Kolín sice leží v rovině, ale zároveň se k němu sbíhají tři pohoří. Jasně, je to trochu nadsázka, a že jsem udělal z komára velblouda, mi nemusíte říkat.