Tak mi ho může být tak maximálně líto. A nejde tu o rytíře smutné postavy. Zažívám smutek z toho, že se lidé neusmívají, že se nesmějí, že se berou moc vážně.
Proč se brát vážně? Protože důležitost? Pozice, moc a vliv? Protože se vážnost nosí, protože, kdybych nebyl vážný a nebral se vážně, tak by mě vážně nebrali ani ostatní? To jako vážně?
Není to přesně naopak? Ten, kdo se bere moc vážně, působí křečovitě, dokonce směšně a trapně. Přesto jsou vážní lidé vážení. Když se podívám na ty vážné ksichty, co si myslí, že nám vládnou a na jejich křečovité a místy falešné úsměvy, pak je nemohu brát vážně a vážit si jich. Jen proto, že zrovna nyní zastávají ve společnosti vážené funkce? Vždyť se na ty funkce dostali lidé, kteří je spíše znevažují a ty funkce je spíše ozařují, než by oni sami nějak zářili v těch funkcích.
Neznám je osobně a vůbec mi nepřísluší je hodnotit, jen by mě zajímalo, zda vůbec mají aspoň nějakou špetku smyslu pro humor. Obávám se, že ne. Smysl pro humor totiž spojuje i názorové oponenty, nemusím souhlasit se vším, co ten člověk říká a dělá, ale rád se zasměji jeho vtipu a šarmu. Rád se na něj podívám třeba v televizi.
Smích léčí a humor spojuje. Potřebujeme se jako společnost uzdravovat a spojovat. Přestaňme se brát vážně. Kdo se dokáže zasmát sám sobě, vtipně glosovat dění, smysl pro humor jednoznačně má. A zároveň se má ve společnosti vážných a „nedotknutelných“ dost špatně. Jeho vtípkům se nesmějí a nutí ho se za ně omlouvat, protože se jich nějak dotkly.
Je v podstatě strašně těžké nějak se nedotknout a neurazit dnešní „sněhovou vločku“. V době přehnané korektnosti se to stane strašně lehce a ve vybrané (snobské) společnosti se to nenosí. Rozhodně tam neuspějete s humorem obhroublým, vulgárním a nekorektním. Není korektní humor něco skutečně neexistujícího jako např. pravdivá lež?
Buď lžete nebo mluvíte pravdu. Buď jste korektní nebo humorní. Korektní humor je spíše směšná trapárna. Také se mluví o humoru laskavém. Co to je? Podle mě jde o humor podávaný s láskou, takový jemnější, citlivější. Každý to může vnímat jinak, ale já bych jako představitele tohoto typu humoru viděl Marka Ebena a Karla Šípa. I ti už měli v dnešní době problémy. Ale v České televizi jsou stále tolerováni.
V té samé televizi je dostupný ještě „komediální“ humor z archivu, kde bych viděl zejména Felixe Holzmanna a Vladimíra Menšíka. A pak už je humor v dnešní době v ČT „trezorový“, např. Česká soda.
Přesto se humor neztratil, jen se přesunul z mainstreamu (kde je spíše cenzurován) jinam. Najde se na internetu a pak mezi lidmi, ale asi moc ne u těch „lepších“, ti se ho snad štítí, protože tak je to správné, tak je to progresivní.
Pokud člověku nevadí humor drsný, vulgární a buranský, může zajít mezi „ty horší“ lidi a s nimi si povídat vtipy a zasmát se. Protože humor je koření života a život je třeba okořenit. Bez toho by byl nudný, smutný a moc vážný.
Rada v době sociálních sítí a internetu zní: sdílejte humor, než to smažou a než ho zakážou. Zákaz pohybu a zpěvu jsme tu už měli a nikde není psáno, že by si to nechtěli mocní (kteří sami sebe berou moc vážně) zopakovat a přidat k tomu ještě zákaz smíchu.
Tohle fakt vážně nebrat a bránit se tomu vtipem, smíchem, prostě ctít humor a šířit ho. Čím míň jste důležití, tím víc jste svobodní, přestože se vás snaží zotročit a tím víc se můžete smát. Zotročit se totiž můžete nechat jen vy sami tím, že to dovolíte.
Čím víc se smějete, máte větší radost, jste zdravější, svobodnější. Nebrat se vážně a rozvíjet svůj smysl pro humor. Úkol této doby pro každou lidskou bytost, hodnou tohoto pojmenování. My jsme národ Švejkův a Cimrmanův, my jsme toho hodni. Dokažme to!
PS: Já u nás v městečku potkávám Rakušana a Fialu. A jsou to fajn lidi. Vážně. Míra Rakušan je člen výboru jednoho z námi spravovaných domů a Jirka Fiala nám spravuje elektriku.
