Kdo by se teoreticky mohl stát prezidentem?

Média budou teoretizovat a zároveň propagovat své koně. A mimo to půjdou klasicky po Babišovi. Ostatní budou více méně ignorovat.

Ono je to přirozené. Asi málokdo bude umět vyjmenovat všechny kandidáty. Většinou si vzpomene na ty omílané v médiích a vyskakující na něj při otevření internetu. Co vede lidi, že se přihlásí? Touha po zviditelnění? Těch „15 minut slávy“, kdy se o nich mluví? Ač nemají šanci, udělají si reklamu? Nebo to internetové zkreslení (zvláště ze sociálních sítí), kdy každý kandidát má takto velkou část podporovatelů, třeba i (větší) desetitisíce lidí ho na internetu sledují a on (jeho ego) z toho vyvodí, že je všeobecně známý? Přičemž miliony lidí o jeho existenci ani nevědí.

Vyberte si pár neznámých (mediálně nepropíraných) jmen a zeptejte se na ulici, zda o těch lidech vůbec někdy slyšeli a zda vědí, že kandidují na prezidenta. Dnešní blog naprosto nevážných pohledů je věnován jiným třem kandidátům (mediálně málo viditelným), kteří mají teoretickou šanci dostat se někam k čelu pelotonu nebo do jeho poloviny. Byť hned ten první bude s velkou pravděpodobností někde na chvostu.

Kdo z kandidátů má nejlepší kádrový posudek z doby reálného socialismu? Bývalý disident Jaroslav Bašta, má i politickou a diplomatickou zkušenost. Byl by bezesporu vhodným kandidátem. Jenže je navržen SPD. A to ho diskvalifikuje. Je tedy médii poměrně ignorován a jediné, čeho se nejspíš dočkáme, bude neustálé omílání, že je členem Okamurovy stáje.

Mohl by se stát prezidentem Karel Janeček? Záleží na tom, jak velká a jednotná je naše ezoterická scéna, tedy jak se do toho opře Vesmír, Matka Země, Otec Slunce, Strýček Měsíček a miliardy hvězdiček. Jakápak bude astrologická konstelace v den voleb? Nicméně hvězdy nelžou, jak říkal astrolog Hampl (Jiří Hrzán) ve filmu „Pane, vy jste vdova“. Bude třeba sledovat horoskopy a možná i matematické vzorečky a algoritmy.

Mohl by se stát prezidentem Tomáš Březina? Pokud osloví vládní odpůrce vnější (ulici) i vnitřní (nejen v parlamentu, ale i uvnitř vládních stran) a získá si zároveň známost a důvěru u obyčejných lidí, kde loví Babiš, pak by teoreticky mohl. Úkol nesnadný a zdá se nadlidský, ale jak se říká nic není nemožné. 

Tomáš Březina se na českého prezidenta vyloženě hodí. Už jméno Tomáš. A to příjmení. Jednoznačně české. Protože obsahuje písmeno „ř“, což samo o sobě vzbudí v cizině úžas a respekt.

Kdybychom tak chtěli slyšet při každém vyslovení jména budoucího českého prezidenta to naše hezké české „ř“. Na to, že něco takového v našem jazyce máme a umíme to vyslovit, můžeme být právem hrdí.

Už jen ta představa, jak budou cizinci vyslovovat „prezident Březina“ je povznášející. Nemyslíte?

PS: z mé strany to už o prezidentech stačilo, děj se v lednu (z)vůle lidu :)