Určitě máme podobný názor na byrokracii, čeho je moc, toho je příliš, a ještě jsou přijímány čím dál větší nesmysly. A hlavním smyslem je čerpání rozpočtů a mít vliv (moc).
Uplatňován je dvojí metr a je převrácen význam slov. Hodně se nálepkuje. Na obou stranách jsou fanatici a pokud zvítězí fanatismus, je to špatně.
Diktátorské režimy většinou nepřežijí dvě, tři generace. Postupně se vyčerpají. Islám podle Hampla je „guma“, která se stále vrací do středověku. Opravdu není současnou transformací reformovatelný? Vím, že to tak nevypadá, ale připadá mi divné, že by vůbec nebyl schopen generační vzpoury? Chápu strach o život a v podstatě neomezenou moc imámů.
Nicméně nechce se mi věřit, že pro islám neplatí to, co pro všechny „politické režimy“. Když to vypadá na věčné časy, pak se to v jednom okamžiku zhroutí, protože tomu lidé přestanou důvěřovat. Ačkoliv historická zkušenost říká něco jiného, nevylučoval bych ani možnost nějakého „vnitřního polepšení“ islámu ve prospěch respektování ostatních. Něco podobného jako slábnoucí moc až konec inkvizice. Přesto bych byl obezřetný a bránu dokořán neotvíral. Při mísení kultur si můžeme z obou vybrat to lepší, chová-li se však jedna sebevražedně a druhá dobyvačně, to moc nadějí nevzbuzuje.
V přírodě neživotaschopné zahyne. Dekadentní Západ „umírá“, nicméně jak říká prof. Bárta: civilizace spěje ke kolapsu dlouhou dobu, ale pak to přijde rychle. Staré paradigma končí a svět se potřebuje uspořádat nějak nově. V tom je příležitost, ale zároveň hrozba. Přenastavení systému asi není možné bez chaosu.
Radikální ideologii globálního oteplování příliš nefandím, nicméně klimatickou změnu považuji za reálnou, prokázanou. Blíží se k nám subtropy a možná tu za pár let budeme pěstovat olivy. Jsou dlouhá období sucha, vlny veder, zimy bez sněhu, místo vydatných drobných dešťů máme lijáky přinášející bleskové povodně. Krajina je oslabena a nedokáže udržet vodu.
Kdysi odhadnutelné počasí na několik dní dopředu, kdy převažovalo vlhčí a chladnější severozápadní proudění, dnes neplatí, protože čím dál větší vliv má proudění jihovýchodní, které je obvykle sušší a teplejší.
Můžeme vyloučit novodobou „potopu světa“? Přežije Nizozemí jako pevnina? Sopky, tsunami, zemětřesení, .... Možná už nás má planeta Země plné zuby a aspoň nějakých lidí se zbaví. V současné migrační krizi může „spláchnout“ dvě „zla“ najednou. Západní lenost a chamtivost spolu s radikálním islámem.
Jistě, těch lidí mi bude líto, pokud to přežiju a rozhodně jim to nepřeju. Naopak přeji jim, aby se změnili a našli k sobě vzájemnou (upřímnou ne vypočítavou) úctu. To začíná sebe-úctou, nebrat si věci osobně, nestřílet jedovatými šípy (slovy) a snažit se něco naučit, něco umět. To by mělo být důležité.
A pak hlavně životní prostředí, zdraví, rovnováha, láska, humor. Zkrátka tvořit si příjemnou realitu. To můžeme všichni, ale jen málo lidí si je toho vědomo. Stavba začíná od základů, základem lidstva je jedinec, pak rodina, větší rodina, obec, region (pokud je přirozený), národ, stát, kontinent, planeta, sluneční soustava, galaxie, vesmír. Na tom lze stavět, od střechy (či prostředka) se stavět nedá, leda tak vzdušné zámky.
Jak říká Jarda Dušek - většina lidí žije v roli oběti. To je pohodlná role, já za nic nemůžu, to oni. Podívám se kolem sebe a hned mám viníka.
Dobře nebude jestli „kavárna“ porazí „hospodu“ nebo naopak. Ale až se budou vzájemně respektovat, nebo se naučí aspoň si nepřekážet. Jenže, když jde o prachy a moc, a možná i o kejhák ... to pak jde vzájemný respekt stranou. Komu to asi vyhovuje? Klasické rozděl a panuj, zasej strach do srdcí a vládni. A nezapomeň, že co seješ, to sklízíš. Že by se k tobě „vládče“ už ten strach vrátil?
Copak mozek na tom bude líp, když se zbaví srdce? K životu potřebujeme oba orgány a jejich nezištnou spolupráci. Potřebujeme jak rozum, tak cit.
Dalo by se to nahlédnout i tak, že jestli zvítězí povýšenectví, pokrytectví a chamtivost nad hloupostí, závistí a nenávistí nebo naopak, je úplně jedno. Zvítězíme všichni, pokud dokážeme ty výše uvedené vlastnosti poslat na smetiště dějin.
Pak bude „experiment lidstvo“ úspěšný, jinak samo lidstvo patří na smetiště dějin. A že tam dokáže dojít samo bez pomoci (či dokonce pomoci navzdory), je dost chabá útěcha.
