Ještě nedocvaklo?

Svatý Václav, státní svátek, volný den. Navštívili jsme v rodném městě rodiče. Manželčiny rodiče osobně. Pozvali nás na oběd a na kávu.

Mé rodiče spolu s dalšími předky jsme navštívili na hřbitově, kde odpočívají. Probíhala demonstrace na Václaváku. Nebyl jsem tam, ale pustili jsme si na chvíli televizi i internet. V televizi reportážní „klasika“ s poučným komentářem. Přenos z Václaváku na počítači se dost sekal, tak jsme si radši dali kávu.

Ze záběrů bylo patrno, že lidí bylo asi méně než minule, ale i tak bylo náměstí poměrně plné. Na pódiu vystupovali (jako i minule) „onálepkovaní“ rebelové.

Osobně mi nevadí nejistota, nemám strach, nevadí mi ani ztráta pohodlí, nižší životní úroveň a konec konzumu. Vadí mi ukrajování svobod, cenzura, politická korektnost, tupá byrokracie.

Také mi vadí, že mnozí lidé se ne vlastní vinou propadnou do chudoby, spíše bídy a hrozí jim ztráta lidské důstojnosti. Vadí mi „pouštění žilou“ střední třídě, která byla tmelem společnosti. Vadí mi, že si to vláda neuvědomuje, že to fanfaronsky přehlíží, že naprosto nechápe, co ji ti lidé na ulici sdělují. Sdělují ji prostý fakt, že se řítíme do propasti, k ekonomickému kolapsu, bankrotu a že svůj díl viny na tom má i liknavý přístup této vlády. Jistě jsme na tom stále dobře, mnohem líp než ti, kteří ještě před nedávnem žili obyčejné životy jako my a pak jim do toho vstoupila válka, aniž by se jich někdo ptal.

Vláda není prozíravá, naopak stále opakuje mantry jako, že jsme ve válce a za všechno může Babiš a Putin. Bezesporu tito dva mají svůj díl viny. Svůj díl nesou i předešlé české vlády, které dopustily rozprodej energetické infrastruktury, závislost na jednom levném zdroji z nevyzpytatelného Ruska, ale i ekonomickou závislost na Německu. Svou roli hraje také byrokratické protlačování Zelené dohody (Green Deal) bez ohledu na přírodní a fyzikální zákony, a do toho nově ještě teroristický útok na plynovod Nord Stream.

Samé černé labutě. Kde je naděje? Kde je možná pomoc? Vláda nějakou pomoc nabízí, ale přijde mi, že není promyšlená, spíše nedomyšlená (často administrativně náročná) a přichází pozdě, neřeší příčiny a nezohledňuje potřeby a podmínky místních lidí.

Pomoct si musíme sami. Už vám to začíná docházet? Ještě asi ne. V zimě, tmě, a o hladu už to dojde naprosté většině. Nebo se to nestane a vláda nás provede temným údolím ke světlým zítřkům? Na jednu stranu nás vláda ujišťuje, jak máme plyn zajištěn na celou zimu, na druhé nabádá k šetření. To lidé ani nepotřebují slyšet z televize, většina šetří sama od sebe, aby vůbec vyšla se zdroji, které má k dispozici.

Jsme teprve na začátku topné sezóny a už si lidé stěžují, že je jim zima. Už krachují první podniky, už se píše o možném přesunu Škoda Auto jinam, což by samozřejmě poškodilo nejen ekonomiku regionu, ale celé země. Odboráři a dělníci ze Škodovky bouřící v ulicích, ty už by nešlo tak jednoduše nazvat ruskými šváby.

Projití „temným údolím“ nás nejspíš čeká, ale neprovede nás jím vláda (ani tato, ani jiná). My sami si budeme hledat cesty, jak tím vším projít a přežít to. Nebude to bezbolestné a bude to náročné. Čeká nás „očistný“ proces a stavění základů nové lidské společnosti.

Nebo se mýlím? Jak rád bych se mýlil, přece jen jsme uvyklí na své jistoty a pohodlí. A přejeme si to ve většině zachovat. Na druhé straně víme, že věčný růst spotřeby a konzumu narazil na své limity a pokračovat už takto dál možné není.

Pokud nezměníme své přístupy, své chování, nevezmeme zodpovědnost za svůj život do svých rukou, nepodáme si ruce ke spolupráci a nepřestaneme žít na úkor jiných lidí a přírody, příroda vrátí svět do rovnováhy. A ona k tomu nepotřebuje živočišný druh, který sám sebe s pýchou sobě vlastní nazývá: člověk moudrý a poněkud namyšleně si o sobě myslí, že je pánem tvorstva.