Zvyšují či nezvyšují média přehnaně a ke všemu hrůzostrašně informující o covid-19 počet zemřelých? Víme, že počet zemřelých významně vzrostl. Je jedno, zda je příčinou covid, jiná nemoc, nebo úplně jiná příčina.
Média přehánějí a jsou převážně negativní, lidé jsou jimi zahlceni. V rámci diskuse pod jedním svým blogem jsem uvedl ke smrtnosti covidu-19 následující:
„Jen věřím tomu, že média k té smrtnosti také přispívají a asi ne úplně nevýznamně“
Na což jsem obdržel zajímavou, velmi slušnou a argumenty podloženou odpověď:
To je zajímavá hypotéza. Máte nějaký nápad jak korektně a nestranně otestovat, jestli média úmrtnost statisticky významně mění? Vliv totiž může být jak k jejímu zvýšení (stressové stavy, strach z cest k preventivním vyšetřením, příklady zlehčující nebezpečí, tlak na další omezení, která způsobí ztráty ekonomiky i životů) tak snížení (osvěta v hygieně i krocích ke zvyšování imunity, posílení obav z rizikových činností, utlumení činností vedoucích k úrazům). Je také možné, že statisticky významný ten vliv médií není. Ale opravdu nevím, jak to ověřit.
Protože blog už byl za časem sledovanosti a příspěvek mě nutil se nad tím zamyslet, a ne zkratkovitě odpovědět v rámci již zastaralé diskuse, odpovídám formou nového blogu.
Jak tu svou hypotézu korektně otestovat opravdu nevím. Do jaké míry média statisticky významně mění úmrtnost také nevím.
Vím jen, že na každého to působí jinak, každý jsme jiný, někoho informace vystraší, jiného naštve a někoho nechá ledově klidným, a to připouštím i tu nejméně běžnou reakci a totiž tu, že někdo se žádnou informaci ani nedozví. To jediné by se dalo ověřit např. u šumavských samotářů z knihy Aleše Palána.
Zkrátka každá akce (i ta mediální) vyvolá reakci. Strach může vést k panice a úzkosti, ale také naopak k posílení zodpovědnosti. Naštvání zase ke vzteku, rebelii až nezodpovědnosti, nebo jen k vypuštění ventilu a nalezení své cesty, tedy jak se já osobně se situací vyrovnám a jakou přijmu zodpovědnost.
S klidem, nadhledem a humorem to také dokáží někteří lidé brát. Ti obvykle média z důvodu duševní hygieny (prevence stresu a vzteku) moc nesledují.
Pokud by se (teoreticky) média vypnula, co by to způsobilo? Část lidí by to kvitovala, jsou to ti, kteří je moc neřeší. Ale co by to udělalo s tou větší částí, která si bez aktuálních zpráv (mnoho z nich v podstatě online) nedokáže život představit? Úzkosti, deprese, sebevraždy?
Víc nebo míň než v případě mediálního strašení covidem? To neumíme zjistit. Závěr je asi jasný: nějaký vliv média mají v každém případě, převažuje-li vliv pozitivní nebo negativní se nedozvíme. Je to též otázka interpretace a úhlu pohledu. A také míry. Je-li ta míra překročena (neustálý covid-kolovrátek překročením míry je určitě), troufnu si říci, že je tady spíše vliv negativní. Je-li nakloněna jen jedné názorové straně konfliktu, vyvolává to přinejmenším pochybnosti.
Slyšíme-li opačné názory, může to v nás vyvolat chaos. Je to jen nejistota a svět a život je nejistý, s tím je třeba se smířit. Je to vedle fyzické smrti jediná jistota. Ale je dobré, že opačné názory zazní, můžeme o tom aspoň přemýšlet a diskutovat, pokud tedy nejsme názorově (ideologicky) zaslepení.
Je to o svobodě slova, extrémní názory lze vzájemně vyrušit, v diskusi o koronaviru jsou to tyto: „koronavirus je rozsudek smrti“ a „koronavirus neexistuje“. Víme, že většina nemocných se uzdravila a že virus a nemoc existují. Ostatní názory (mezi těmito hraničními póly 100% lži) jsou naprosto legitimní, obsahují (minimálně částečně) pravdivá tvrzení a lze o nich diskutovat.
Připustit si, že všechno může být jinak, než zní z televizních obrazovek je pro některé lidi nepředstavitelné. Ta nelogičnost v opatřeních je do očí bijící, jen zaslepení nevidí. Aquaparky se otevřou, zatímco divadla a kina ne, zacvičit ve fitku si můžete, ale v roušce. Kam se poděl zdravý rozum a cit pro věc?
