Život s koronavirem jako mediální hvězdou zažíváme každý. Nelze se mu vyhnout. Je nám předkládáno, že porazit ho lze jen očkováním. Já si myslím, že virus porazit nelze a očkování jen přispívá k jeho omezení.
Stejně tak k omezení řádění viru přispívají lidé, kteří nemoc prodělali a získali protilátky a samozřejmě lidé, o nichž se nemluví. To jsou ti zdraví, co ani neonemocněli, nebo si toho ani nevšimli.
Jak postupuje nabídka očkování k mladším ročníkům, tak klesá o očkování zájem. Což by mělo být naprosto přirozené, neboť ti mladší by měli být zdravější.
Obecně je očkování nejvhodnější pro ty nejohroženější skupiny, proto by v nejstarší generaci mělo převažovat, protože tam může i nejvíc pomoci. Takže u lidí nad 60 let bych to laicky viděl na procentuálně nejvyšší zastoupení (cca 70-80 %), ve věku 40-59 let tak přibližně půl na půl a v nižších věkových kategoriích 20-39 let bych viděl tak 20-30 % zájemců o očkování.
Dovolím si tvrdit, že nejen zájem, ale i potřeba očkovat s nižším věkem klesá, kdežto s vyšším věkem vzrůstá. Ovšem je potřeba prodat vakcíny, a proto covid pasy a klasická metoda cukru a biče a samozřejmě rozděl a panuj. A mediální propagace až spíš propaganda. Takže si asi ještě užijeme pěknou „hysterii“ a mnozí se podvolí, aby měli pokoj, nepřišli o práci, získali výhody. Tak nějak odhaduji, že pokud nebude odhalen nějaký gigantický průšvih kvůli očkování, bude proočkováno cca 80 % populace u nás.
Ale pojďme se na to podívat úplně jiným pohledem. Pohledem, který nám experti v médiích hlavního proudu neřeknou. Jistě, třicet tisíc zemřelých je jedno okresní město v Česku (např. můj rodný Kolín) a bezesporu zemřeli lidé „statisticky navíc“, než v předcházejících letech.
Oficiální statistiky hovoří o 1,661 mil. potvrzených případů a 1,617 mil. zotavených (k 30.5.). Už to je přece krásné procento uzdravených: 97 %. Pokud se tvrdí, že nemocí mohlo projít kolem tří milionů lidí v Česku, pak 30 tisíc zemřelých představuje 1 % úmrtí na nemoc. I to se může zdát hodně, v absolutních číslech jistě ano, v relativních rozhodně ne.
Představte si, kdyby to ale byl takový zabiják, že by zemřel každý třetí nemocný, pak by musel u nás zemřít milion lidí. To je v pravdě děsivé, a to se naštěstí nestalo.
Ta pozitivní tečka za koronavirem je v tom, že v dosavadním průběhu (rok a čtvrt) velká většina si tím prošla poměrně lehce, část to ani nezaznamenala a také naprostá většina (vč. těžkých případů) se z nemoci zotavila. Naše společnost je v tuto chvíli v podstatě imunizována. To je dobrá zpráva.
Špatná zpráva je, že společnost je zároveň těžce poškozena, zejména psychicky a hospodářsky, otřesena je důvěra ve vládnoucí vrstvu, také soudržnost a vzájemná důvěra mezi lidmi dostala na frak. Společnost se bude dávat dohromady asi dlouho.
Dobrá zpráva z této krize je příležitost poučit se a začít jinak. A hlavně být opravdu lidmi, tj. projevovat lidskost, protože ta otevírá lidská srdce a přes ně se lze lépe domluvit než mluvením. Pochopíme to? Nebo přijde sekáč, kterej se nezakecá?
