Blogy pro zahřátí nebo snad aspoň pro pobavení. Začínáme radiátorem. Radiátor v bytě nebo v domě představuje topné médium. A navíc pohodlné.
Radiátor se obvykle skládá ze žeber (článků) a vedou k němu dvě trubky, horní a spodní. Je také vybaven ventilem. Ideálně termoregulačním na horní trubce, jehož otevíráním a zavíráním si regulujeme teplotu v bytě. Pak zde může být ventil odvzdušňovací, ve společném bydlení je to často až v horním patře na stoupačce a dobré je, pokud na spodní trubce je uzavírací ventil, ať není nutné zavírat celou stoupačku, když je potřeba vyměnit vadný radiátor.
Dlouhodobě se u nás používají především radiátory litinové, a to převážně v bytových domech. Velmi obvyklé je jejich centrální vytápění z nějakého zdroje. To dříve často bývaly uhelné elektrárny nebo např. mazutové kotelny, které nahradily ekologičtější kotelny plynové. Také menší bytové domy a rodinné domky jsou vybaveny menšími plynovými kotelnami či kotli, které pak potrubím zajišťují teplo v radiátorech.
Do radiátoru však může proudit topné médium i z kotle na uhlí nebo dřevo, můžeme mít i olejové radiátory na elektřinu. Máme však i další typy radiátorů: deskové, žebříkové, hliníkové.
V každém případě radiátor nemůže fungovat samostatně, protože je závislý na nějakém zdroji, který k němu přivede ohřátou horkou vodu z centrální či blokové (domovní) kotelny či z domácího kotle. Pokud je zdroj v pořádku, poskytne nám radiátor v zimě svou hřejivou náruč.
Pokud by nešel plyn a nefungoval centrální zdroj, pak můžeme s výhodou použít olejový radiátor na elektřinu nebo nějaký přímotop. Nevýhodou samozřejmě bude cena za takový náhradní otop a když nás bude moc, můžeme způsobit i lokální přetížení sítě a její výpadek.
V tomto případě nám už radiátor svoji hřejivou náruč neposkytne a musíme hledat jinou. A o tom příště.
